Ústavní soud před nedávnem opět řešil jednu z otázek, majících významný dopad do oblasti zdravotnického práva. Tentokrát se jednalo o významnou procesní otázku spojenou s dokazováním – přenesení tzv. důkazního břemene (tedy povinnosti prokázat učiněná tvrzení), a to v případě, kdy jediným zdrojem informací potřebných pro prokázání skutkového stavu je zdravotnická dokumentace vedená nemocnicí či jiným poskytovatelem zdravotních služeb, která ovšem nebyla vytvořena nebo byla posléze ztracena či zničena a není ji tedy možno v řízení coby důkaz provést.
V předcházejícím článku byla představena jedna z možností přístupu k informacím o okolnostech úmrtí blízké osoby – zdravotnická dokumentace. Přestože se jedná o nejpodstatnější zdroj informací spojených se zdravotním stavem člověka, zdaleka není zdrojem jediným, a tedy jedinou cestu, jíž se dá dojít k vědomosti o příčině úmrtí a eventuálním viníkovi. O dalších variantách hovoříme níže.
„Výživné je splatné každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky.“ Výroky rozsudků v otázkách výživného bývají často formulovány právě takovýmto způsobem. Co to přesně znamená a kdy je tedy výživné splatné, si pokusíme vysvětlit v následujícím článku.
(Klikněte na obrázek komiksu pro zobrazení v plné velikosti). Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 14/17 je dostupný zde.
Dojde-li k tak nešťastné události, jakou je úmrtí blízkého člověka, jedny z prvních otázek, které se pozůstalým derou na mysl, bývají: „Jak k úmrtí došlo?“ a „Proč se to stalo?“. Zodpovězením těchto (a na ně navazujících) dotazů lze dosáhnout bližšího vědomí ohledně příčin smrti blízkého člověka, což s sebou pozůstalým přináší jisté vnitřní uklidnění.
Úmrtí blízké osoby patří k nejvíce stresujícím situacím v životě člověka. Zvláště v dnešní době, kdy se umírání jakoby vytěsňuje z každodenního života, kdy v médiích převládají mladí, zdraví a krásní lidé, je smrt něco, co nám může opravdu vážným způsobem z ničeho nic změnit život.
(Klikněte na obrázek komiksu pro zobrazení v plné velikosti). Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1676/17 je dostupný zde.
Pokud obec jedná s investorem o uzavření smlouvy o rozvoji území, kde by měly být kompenzovány negativní vlivy bytové či jiné výstavby na život v obci, dochází někdy ke zvažování, jak by se měl dokument jmenovat a co vše musí obsahovat. Usnesení Ústavního soudu z listopadu 2017 (sp. zn. I. ÚS 3278/15), stejně jako jemu předcházející rozhodnutí nižších soudů, podtrhuje význam dojednání jednoznačných smluvních závazků, aby se jednalo o vymahatelnou smlouvu a ne „jen“ deklaraci týkající se sociálně odpovědného jednání investora.
(Klikněte na obrázek komiksu pro zobrazení v plné velikosti). Nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 3960/16 je dostupný zde.
Poměrně často se ve smlouvě o rozvoji území uzavřené mezi investorem a obcí řeší nejen vybudování dopravní či technické infrastruktury, ale také její převod (někdy včetně souvisejících pozemků, pokud tyto nejsou „obecní“) do vlastnictví obce. Vyvstává pak otázka, jakou formu převodu zvolit (darování či úplatný převod) a zda je mezi těmito variantami pro obec rozdíl z hlediska zdanění.