V 16. Povídání se vracíme k tématu náhrad investorům za zrušení/omezení zastavitelnosti, kterému jsme se věnovali v 11. díle. Nyní se zaměříme na to, za jaká omezení se náhrady poskytují a co vlastně může investor požadovat.
Dnes jsme zjistili, že spolek Krajina lidí má na svém webu zveřejněnu připomínku, kterou jsme zpracovávali pro jednu obec dotčenou vymezením akcelerační oblasti pro větrné elektrárny ve Změně č. 2 Územního rozvojového plánu.
Obce, ve kterých má vyrůst větrná elektrárna, mnohdy od investorů obdrží nabídky, které se nedají odmítnout. Obvykle takové terno spočívá v tom, že se do obecního rozpočtu přikutálí milion nebo milion a půl ročně. To se může na první pohled jevit jako dobrý byznys, ale ve skutečnosti samosprávy prodávají svoje území a občany doopravdy lacino. Proto je dobře je vzít rozum do hrsti, poradit se s právníkem a smlouvu, kterou obci předloží investor nepodepsat. Vyjednávání totiž může přinést mnohem sladší ovoce.
Krajský soud řešil změnu územního plánu Ostravy, kterou se zastupitelé pokusili docela nevhodně sloučit dvě do té doby samostatné změny územního plánu. Protože došlo během tohoto slučování k vážné procesní chybě, soud územně plánovací dokumentaci zrušil.
Nejvyšší správní soud řešil žalobu nějakých drsných stavebníků. Ti si totiž chtěli postavit novou nemovitost v aktivní zóně záplavového území. Přesně takto se rodí adepti na srdcervoucí dobročinné sbírky, které se vyrojí jak houby po dešti, až zase jednou bude v ČR konečně pár dní pršet a přijde velká voda.
Většinou si vlastníci pozemků přejí, aby jim obec v územním plánu nadělila pěkně velké plochy pro bydlení. Proto je zvláštní, když někomu představa bydlení na vlastním pozemku vadí. Stává se to ale, zejména tehdy, když jde o podnikatele, který se bojí, že si bydlící budou stěžovat na hluk a zápach z jeho provozu v těsném sousedství.
Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu jedné obce, která se týkala vymezení pozemní komunikace. Jak to tradičně bývá, vlastníci nesouhlasili s tím, že obec chtěl vést silnici právě přes jejich pozemky. Protože řešení dopravní infrastruktury v územním plánu není vůbec jednoduché, je jistě zajímavé si blíže říct, k jakým závěrům soud dospěl.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k dalšímu územnímu plánu, tentokrát se zabýval především otázkou, zda obec smí zrušit nevyužité zastavitelné plochy a vymezit jiné.
Nejvyšší správní soud musel řešit spor o to, jestli dodržení regulativu zastavěnosti pozemku může nebo nemůže zasáhnout do veřejných subjektivních práv sousedů. Dospěl k závěru, že ano.
Nejvyšší správní soud řešil kasační stížnost spolku, který nesouhlasil s tím, že obec změnila regulační plán a umožnila rozsáhlejší výstavbu rodinných domů. Konkrétně šlo o to, že územní plán v jedné zastavitelné ploše počítal s výstavbou 42 rodinných domů. Podle původního regulačního plánu mělo být v dané oblasti postaveno 48 rodinných domů a po změně to mělo být dokonce 52 rodinných domů. Obec odstranila nesoulad tak, že změnila územní plán.