Nejvyšší správní soud rozhodoval v další zajímavé kauze – hlučných hudebních festivalech v pražském Braníku. Jedna paní z Chuchle se domáhala u Městského soudu ochrany před nezákonným zásahem stavebního úřadu spočívajícím v tom, že tento úřad nezahájil řízení směřující k odstranění staveb potřebných pro realizaci hudební produkce a celkově území nezkontroloval.
Některé obce vydávají obecně závazné vyhlášky, kterými povolují nedodržování nočního klidu. Taková možnost by přitom měla být výjimkou, nikoliv pravidlem. Je ale samozřejmé, že se ne vždy obyvatelé vesnic a měst shodnou na tom, co je ještě v pořádku a kolik koncertů, zábav nebo jiných hlučných aktivit už je moc. V obci Píšť se domnívali, že každotýdenní akce dlouho do noci během teplejších měsíců roku je v pořádku, u veřejného ochránce práv to ale viděli jinak a OZV nechali přezkoumat Ústavním soudem.
Nejvyšší správní soud zařadil do své Sbírky rozhodnutí opravdu zajímavé rozhodnutí, které se týká regulace hlučných aktivit na území obce skrze obecně závaznou vyhlášku. Dospěl k závěru, že obce mohou chránit svoje občany před tím, aby je někdo zbytečně obtěžoval nepřiměřeným randálem, což může být pro mnoho samospráv inspirativní, zejména v době, kdy málokdo dobrovolně respektuje tzv. zlaté pravidlo společného soužití.
„Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.“
Nejčastějším důvodem, pro který se občané rozhodnout vyjádřit nesouhlas s výstavbou v jejich sousedství, jsou negativní dopady plánovaného záměru. Může se jednat o zvýšení hlučnosti, dopravní vytížení komunikace, zhoršení ovzduší, zastínění jejich nemovitosti, zhoršení výhledu nebo další vlivy, které se dají podřadit pod klíčový pojem pohoda bydlení, resp. kvalita prostředí.