V dubnu 2025 vstoupila v účinnost novela zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ). Zajímavé je, že během projednávání tohoto zákona v Poslanecké sněmovně načetla paní poslankyně Olšáková pozměňovací návrh se týkal vztahu veřejných zakázek a plánovacích smluv. Nakonec se sice součástí ZZVZ nestal, ale do budoucna by se o tomto řešení rozhodně uvažovat mělo. Vztah plánovacích smluv a veřejných zakázek je dnes totiž nevyjasněný a může se jednat o potenciální neuralgický bod vyjednávání s investory.
Uzavírání plánovacích smluv může být rizikové i z hlediska následně vzniklé systémové podjatosti úřadu při rozhodování o záměru investora. Nejvyšší správní soud to konstatoval v jednom ze svých rozsudků, jehož význam podpořil tím, že jej zařadil do své Sbírky rozhodnutí. Uvedenému problému je proto třeba věnovat zvýšenou pozornost.
Ministerstvo pro místní rozvoj zpracovalo důležité metodické sdělení nazvané „Postup zahájení pořizování změny územního plánu“. Obce by měly zpozornět a důkladně si návod přečíst, protože se postup liší od předchozího stavebního zákona a hrozí, že snadno dojde k vážným procesním chybám – zejména se může stát, že o pořízení změny územního plánu nebude rozhodnuto řádně.
Nový stavební zákon zavádí poměrně komplikovaný postup pořizování změny územního plánu z podnětu obce. Každopádně úplně prvním krokem ke změně je v jedničkových a dvojkových obcích rozhodnutí, zda bude pořizovatelem úřad územního plánování (hovorově „ORP“) nebo jestli si obec najde svého létajícího pořizovatele.
Majitelé rodinného domu nesouhlasili s tím, že byl při aktualizaci zásady územního rozvoje (AZÚR) vymezen přes jejich rodinný dům se zahradou koridor pro dvojité elektrické vedení 400 kV. Krajský soud se ale jejich „žalobou“ prakticky nezabýval, protože byli pasivní během pořizování zásad.
Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci tzv. incidenčního přezkumu územního plánu města Zlína. Jedna vlastnice chtěla přestavět rodinný dům, v čemž jí bránily regulativy požadujícího respektovat podmínky ochrany kulturních a architektonických hodnot a regulativy nepřipouštějící výstavbu nových objektů pro bydlení v zahradách a mezi zahradami stávajících rodinných domů a vil.
Během pořizování územního plánu se musí zveřejňovat řada dokumentů. Většina odpovědnosti je na pořizovateli, tedy na úřadu. Pokud je obecní úřad pořizovatelem územního plánu pro svoji obec, pak není co řešit. Na úřední desku se jednoduše vyvěšuje všechno, co musí zveřejňovat pořizovatel. Problém nastává u obce, která si nechává územní plán pořizovat od úřadu územního plánování.
V praxi jsme se setkali s dotazem, co dělat, když k návrhu územního plánu dotčený orgán omylem poslal jiné stanovisko, než doopravdy chtěl. Ač to zní dost kuriózně, zřejmě se to skutečně stává. Problém samozřejmě je, že je dotčený orgán svým stanoviskem, které je pro územně plánovací dokumentaci závazné, vázán a nemůže ho jen tak libovolně měnit.
Nový stavební zákon stále rozděluje dvě fáze pořizování územně plánovací dokumentace – společné jednání o návrhu zejména s dotčenými orgány a veřejné projednání návrhu s veřejností. Jak na sebe tyto dvě fáze navazují a je skutečně možné sloučit veřejné projednání se společným jednáním?
Nový stavební zákon je v řadě otázek dost ošemetný a nejasný, což v praxi může dělat problémy. Jedním z náročnějších úkolů je určit den konání veřejného projednání ve vztahu k okamžiku vyvěšení veřejné vyhlášky, skrze kterou je oznámeno.