Ministerstvo pro místní rozvoj se zřejmě rozhodlo, aspoň jak plyne z médií, že využije novelu stavebního zákona aspoň k nějaké bohulibé činnosti a konečně zařadí výdejní boxy mezi drobné stavby. To by totiž obcím umožnilo je regulovat, pokud by chtěly, a současně by to vůbec umisťování boxů nijak nezatížilo. Drobné stavby se totiž vůbec nijak nepovolují. Přesto, že se jedná o dobrou věc, strhla se v médiích naprosto neuvěřitelná mela, v rámci které každý lže, až se mu od pusy práší.
Brněnský územní plán nemá v soudních sporech štěstí, ruší se jedna jeho část za druhou. To bohužel dokazuje, jak špatnou práci odvedl tým podílející se na jeho pořizování. V naší advokátní kanceláři jsme měli tu čest být u dalšího vítězného rozsudku. Opět museli soudci konstatovat, že Brno doslova odfláklo odůvodnění a naprosto svévolně zasáhlo do práv vlastníků.
Nejvyšší správní soud řešil případ, kdy obec začala pořizovat změnu, do které původně zahrnula i pozemek jedné vlastnice, posléze ale částečně ukončila pořizování změny – právě ve vztahu k pozemku. NSS řekl, že se sice vlastnice nemůže domáhat přezkumu opatření obecné povahy – změny územního plánu, ale mohlo by jít o nezákonný zásah.
V poslední době se obce mohou stále častěji setkávat s tím, že si někdo dělá nárok na vlastnictví obecních pozemků z titulu tzv. mimořádného vydržení. Typicky se to může týkat částí parcel, které sice podle katastru patří samosprávě, ale jsou oplocené a dlouhá léta je užívá jiný vlastník, jako by byly jeho. Aby zastupitelé mohli posoudit, zda jsou tyto požadavky oprávněné, měli by se blíže s institutem mimořádného vydržení seznámit.
Dvanácté Povídání je určeno především pořizovatelům územních plánů. Bavíme se o důvodech, o které je možné opřít zrušení zastavitelnosti pozemků v územním plánu.
V 11. Povídání si na konkrétních příkladech ukážeme, kdy se obce a města hrazení náhrad za zrušení či omezení zastavitelnosti pozemku bát nemusejí a kdy by naopak měly být ve střehu. Tématu se v tomto díle budeme věnovat z hlediska běhu pětileté lhůty podle § 133 odst. 3 stavebního zákona z roku 2021.
Krajský soud zrušil další regulaci obsaženou v územním plánu jihomoravské metropole. S nadsázkou se dá říct, že celý územní plán je svévolný a Brno není schopné uvést jediný relevantní důvod, proč vůbec územní plán připravilo a vydalo. Jediné štěstí druhého největšího města ČR je, že se vlastníci o územní plánování ani výstavbu v podstatě nezajímají, a tak zůstane valná většina ploch ušetřena potupného soudního přezkumu.
Od 1. 1. 2026 platí nová a dost podivná úprava tzv. incidenčního přezkumu opatření obecné povahy, která se do § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 SB., správní řád soudní dostala díky hodně kreativnímu poslaneckému návrhu Marka Bendy a kol. Jsme velmi zvědaví, jak si s podivným pravidlem poradí jak správní soudy, tak stavební úřady a obce.
Nejvyšší správní soud konečně začíná řešit územní plány obcí, které se snaží bránit větrným nebo solárním elektrárnám na svém území. Díky tomu právníci, pořizovatelé a projektanti budou lépe vědět, jakým směrem se při regulaci OZE ubírat. Zatím se totiž ÚPD týkající se FVE a VTE připravuje smíš metodu pokus omyl, jak ostatně dokládá i řešený případ.
Docela často se stává, že stavebník potřebuje vést přípojku k vodovodu nebo kanalizaci přes cizí pozemek. Je jasné, že nemůže jen tak „kopnout do země“, ale potřebuje soukromoprávní souhlas k tomu, aby mohl využít majetek jiné osoby. Jinými slovy platí, že sice má právo na to, aby jej vlastník vodovodu nebo kanalizace (nebo jejich správce) umožnil napojit se na tyto sítě, ale už nemusí mít právo na to vést přípojku přes cizí pozemek. Platí to i v situaci, kdy je vlastníkem parcely obec? Podle Nejvyššího soudu to tak být nemusí.