V 18. Povídání se věnujeme rozsudku Nejvyššího správního soudu z 11. června 2026, čj. 10 As 182/2025 – 57. NSS zde “postavil na hlavu” dosavadní výklad přechodného ustanovení, které je obsaženo v § 323 odst. 9 nového stavebního zákona.
Stávající stavební zákon rozhodně není žádná legislativní perla a jeho novela to všechno ještě zhorší. Důkazem toho, že jde o nekvalitní normu je i nový rozsudek NSS, který říká, že se opakované veřejné projednání má provádět podle nového stavebního zákona, i když první veřejné projednání proběhlo podle starého stavebního zákona.
Ministerstvo pro místní rozvoj se zřejmě rozhodlo, aspoň jak plyne z médií, že využije novelu stavebního zákona aspoň k nějaké bohulibé činnosti a konečně zařadí výdejní boxy mezi drobné stavby. To by totiž obcím umožnilo je regulovat, pokud by chtěly, a současně by to vůbec umisťování boxů nijak nezatížilo. Drobné stavby se totiž vůbec nijak nepovolují. Přesto, že se jedná o dobrou věc, strhla se v médiích naprosto neuvěřitelná mela, v rámci které každý lže, až se mu od pusy práší.
Od 1. 1. 2026 platí nová a dost podivná úprava tzv. incidenčního přezkumu opatření obecné povahy, která se do § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 SB., správní řád soudní dostala díky hodně kreativnímu poslaneckému návrhu Marka Bendy a kol. Jsme velmi zvědaví, jak si s podivným pravidlem poradí jak správní soudy, tak stavební úřady a obce.
Při uzavírání plánovacích smluv se mohou obce někdy obávat, jestli náhodou nezabředly do hlubokých vod veřejných zakázek. Samosprávám se není co divit, že se střetu plánovací smlouvy s veřejnou zakázkou obávají. Zákony bohužel doposud nevyjasnily, jak se oba instituty k sobě mají. V roce 225 se o to pokusil pozměňovací návrh poslankyně Olšákové, ale nějak to nedopadlo. Teď prakticky totéž řeší Babišova novela stavebního zákona.
Z každičkého ustanovení návrhu novely stavebního zákona čiší, že ji psali developeři pro developery a taky “odborníci“, kteří rozhodně nemají ani tušení, jak vypadá kvalitní legislativní práce. Zářným příkladem jsou blouznivé změny u veřejnoprávních plánovacích smluv.
Včera jsme dostali zajímavý dotaz, který si asi klade nejeden pořizovatel. Týká se totiž toho, jak proboha živého do 30. 6. 2026 správně vydat a následně doručit opatření obecné povahy – změnu územního plánu. Odpověď není vůbec snadná. Sice existuje metodika MMR, ale ta je bohužel podobně zmatená jako samotná právní úprava.
Poslankyně Pirátské strany Veronika Kovářová předložila kontroverzní pozměňovací návrh k Babišově novele stavebního zákona, který musí plnit snad všechna tajná přání developerů – týká se totiž akceleračních oblastí pro bydlení. Ano, chápete to správně, tahleta novinka je inspirována akceleračními zónami pro OZE a je srovnatelně zvláštní, nepromyšlená a problematická.
Velmi nepromyšlená a nekvalitně sepsaná novela stavebního zákona, kterou tlačí vláda (a hlavně developeři), přináší razantní změny i pro úředníky – pořizovatele územních plánů. Je naprosto pochopitelné, že mohou mít z velkých změn obavy a pociťovat značnou nejistotu. To platí zejména v situaci, kdy se nezdá, že by se problémem třeba takové MMR nějak zvlášť trápilo a s pořizovateli komunikovalo na rovinu.
Babišova novela může vyřešit výdejní boxy lusknutím prstů! A proč by je vůbec měla řešit? Ministerstvo pro místní rozvoj totiž přišlo s absurdní argumentací, že výdejní boxy nejsou výrobky plnící funkci stavby a není je tedy možné regulovat v územních plánech. Vysvětlujeme, proč s názorem ministerstva nesouhlasíme. Na konci máme i návrh, co se dá s výdejními boxy dělat hned teď. Čtvrté povídání o územním plánování je dostupné zde. Náš podrobnější text k výdejním boxům najdete tady.