V těchto dnech se na naši advokátní kancelář obrací obce s žádostí o právní pomoc s připomínkováním akceleračních zón, které jsou vymezovány ve Změně č. 2 Územního rozvojového plánu. Rádi s tím pomáháme, protože s postupem státu, který direktivně nařizuje obcím, kde mají nechat postavit obří větrné elektrárny nesouhlasíme. Připravili jsme proto několik tipů, jak připomínku napsat.
Brněnský územní plán zažívá u soudu jednu pernou chvilku za druhou. Poslední zrušená regulace se týká okolí Brněnské přehrady.
Nejvyšší správní soud řešil další z opatření obecné povahy, kterými obce stanovují místní koeficient k dani z nemovitostí. Tentokrát se bránil Lidl, který sice byl při pořizování OOP pasivní, ale středočeská obec vážně pochybila, a tak NSS opatření zrušil. Ponaučení je totožné jako u územních plánů: obce si musí regulaci promyslet, nediskriminovat a dostatečně nová pravidla odůvodnit.
Krajský soud v Brně se zabýval tím, zda bylo řádně odůvodněno opatření obecné povahy vydané Magistrátem města Brna dne 14. 10. 2024, kterým byla stanovena přechodná úprava provozu na pozemní komunikaci – místní komunikaci III. tř., ul. Bubeníčkova. Toto opatření omezilo dobu vyhrazeného parkování na dobu 7-19 hod. a z dodatkové tabulky vypustilo vyhrazení pro invalidní pracovníky a klienty společností sídlících na v návrhu uvedené nemovitosti.
Naší advokátní kanceláři se podařilo dosáhnout u Evropského soudu pro lidská práva uzavření smíru mezi ČR a jedním mladým mužem, kterému česká justice, včetně Ústavního soudu, bránila v přístupu ke spravedlnosti. Jsme opravdu rádi, protože nám celá kauza od počátku přišla neuvěřitelně absurdní a nesouhlasili jsme s tím, že by nemajetné děti neměly mít právo dovolávat se ochrany svých práv před soudem. Je důležité, že před ESLP ČR svůj absurdní postoj přehodnotila a dospěla k závěru, že se soudy mýlily. Každé dítě má totiž právo na spravedlnost, ať už má dost bohaté rodiče, nebo ne.
Obce, které se snaží omezit rozsah zastavitelných ploch v územním plánu a některé dříve vymezené pozemky vrátit do nezastavěného území čelí jednomu úskalí – diskriminaci. To, že jde o častý kámen úrazu, potvrzuje další rozsudek NSS, který kvůli nerovnému zacházení s vlastníky pozemků zrušil část dalšího územního plánu.
Obce se často bojí vydat stavební uzávěru, protože to vede ke sporům s investory. Soudy jsou přitom v naprosté většině případů na straně obcí. Dá se říct, že když samosprávy neudělají velkou procesní chybu nebo není odbyté odůvodnění územního opatření, existuje značná naděje na úspěch. Uvedené znovu potvrdil Nejvyšší správní soud, když nevyhověl návrhu vlastníků pozemků na zrušení stavební uzávěry.
Nejvyšší správní soud řešil další územní plán, který odmítl zařadit jeden lesní pozemek do zastavitelné plochy pro individuální rekreaci, což po něm žádal chtěl dotčený orgán ve svém stanovisku. Dotčení vlastníci, kteří nakonec u NSS uspěli, tvrdili, že byli diskriminováni, neboť ostatní podobné pozemky mezi zastavitelné zařazeny byly.
Jedna paní ve středočeské obci spoluvlastnila přes sedm tisíc metrů čtverečních pozemků. Původní územní plán jí umožnoval realizovat stavby pro bydlení, nový jí to zatrhl a pozemky zařadil do veřejných prostranství – veřejné zeleně. Krajský soud územní plán zrušil. Obec neuspěla ani u NSS.
Nejvyšší správní soud o územních plánech rozhoduje často a tentokrát musel část územního plánu jedné obce zrušit (a taky zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze, který obsahuje řadu argumentů pro omezování zastavitelnosti ploch), protože obec nebyla schopna vysvětlit, proč zrušila zastavitelnou plochu občanské vybavenosti a proč na jiné ploše zakázala realizovat stavby pro bydlení.