Velká novela stavebního zákona v § 103 odst. 1 definuje podstatnou úpravu, nově k tomu ale přidává výčet toho, co podstatnou úpravou návrhu územně plánovací dokumentace není. Ve 30. Povídání vysvětlujeme, proč je takový výčet podle nás matoucí a zavádějící. Rozhodující totiž je nadále pouze to, jestli úprava návrhu zasahuje do práv vlastníků či veřejných zájmů nebo ne. Přitom některé z úprav, které jsou ve výčtu obsaženy (kupř. zpřesnění návrhu ploch a koridorů vymezených v nadřazené územně plánovací dokumentaci) už soudy za zasahující do práv uznaly.
Je běžné, že po veřejném projednání územně plánovací dokumentace může dojít k jejím změnám, mnohdy poměrně velkým. Tyto nové změny zpravidla také zasahují do veřejných zájmů nebo práv vlastníků, i těch sousedních. Proto je logické, že musí být projednány na opakovaném veřejném projednání, aby se dotčené subjekty mohly vyjádřit. Tak to aspoň platilo doteď.
Novela stavebního zákona přináší s účinností od ledna 2027 několik problematických novinek. Jednou z nich je možnost odchýlit se od územního plánu. Pokud jde o drobnou úpravu, která skutečně odstraňuje přílišnou tvrdost územního plánu, tak může být výjimka dokonce užitečná. Jedině taková výjimka ale nezasahuje do práv třetích osob. Vše ostatní je potřeba řešit změnou územně plánovací dokumentace.
Nejvyšší správní soud potvrdil, že Krajský soud v Brně správně zrušil další kousek Územního plánu Brna. Důvodem byl, jak jinak, naprostý nedostatek odůvodnění. Když by byl NSS stejně přísný na Územní rozvojový plán a akcelerační oblasti, nemohl by AOV nikdy obstát.
Mnozí vlastníci se v procesu územního plánování snaží tvrdit, že měli legitimní očekávání, že územní plán zůstane neměnný, protože měli připravenou projektovou dokumentaci, nebo už dokonce získali některá závazná stanoviska. Poté, co Ústavní soud řekl, že při územním plánování musí být zohledněna nejen pravomocná, ale i nepravomocná povolení záměru, tlak vlastníků ještě vzrostl. Proto jim musí NSS pracně vysvětlovat, že závazné stanovisko opravdu nepředstavuje legitimní očekávání.
V 28. Povídání se věnujeme tomu, proč je pro pořizovatele územních plánů důležité rozlišovat mezi pasivními a aktivními vlastníky. Kdo je to “pasivní vlastník” původně definovala rozhodovací praxe správních soudů. Vysvětlujeme, jak se to má s postavením pasivního vlastníka i v situaci, kdy se regulace mění a probíhá opakované projednání návrhu. Nový stavební zákon přinesl § 307 odst. 2, podle kterého pasivní vlastník nemá možnost vůbec se obracet na soud, pokud u daného opatření neproběhla SEA.
Pokračujeme výkladem ke klíčovým ustanovením velké novely stavebního zákona, která pro územní plánování nabude účinnosti od 1. 1. 2027. V tomto příspěvku se zabýváme tím, kdy bude při pořizování územních plánů nadále potřeba zvolit určeného zastupitele.
Mnoho obcí s napětím sleduje, jak to dopadne s akceleračními oblastmi pro větrnou energii u Nejvyššího správního soudu. My jsme také napjatí, tři z aktuálně čtyř vedených sporů o AOV totiž zastupuje naše advokátní kancelář. Judikaturu správních soudů k přezkumu opatření obecné povahy dobře známe a jsme si jisti, že když se jí bude NSS držet, neměly by mít akcelerační oblasti příliš mnoho šancí. Svůj tvrdý přístup přitom NSS znovu potvrdil při rozhodování o další napadené části Územního plánu Brna.
Velká novela stavebního zákona, která byla schválena jako sněmovní tisk 67 mimo jiné nově konstituuje, že obec územně plánovací dokumentaci pořizuje v samostatné působnosti (§ 26 zákona). Jak bude ale obec tuto pravomoc při pořizování územních plánů a jejich změn vykonávat? Platí vždy, že obec pořizuje v samostatné působnosti?
Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti ve věci, o které jsme již psali. Potvrdil, co řekl KS Brno – estetické a kompoziční důvody opravdu nejsou dostatečným pardonem pro zásah do vlastnického práva.