Jak asi víte, Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost ve věci tzv. klimatické žaloby, přičemž dal jasně najevo, že hlavním problémem byl špatně formulovaný petit, tedy to, čeho se žalobci domáhali. Protože soudci dali současně celkem jasně najevo, že správně sepsané klimatické žalobě by se zase až tak moc nebránili, naopak by jim byla po chuti, stojí jistě za úvahu, co do budoucna udělat lépe a jinak. Jsme přesvědčeni, že cestu nabízí územní plánování a rádi bychom v naší advokátní kanceláři takovou zásahovou žalobu dali dohromady.
Otázka: Lze zakázat v územním plánu tepelná využívající podzemní vodu?
Nejvyšší správní soud občas vydává pěkně podivné rozsudky. Jedním z nich je i ten, ve kterém soudci tvrdí, že obec, která vymezí nové zastavitelné plochy, vlastně efektivně bojuje proti změně klimatu. Podivné, viďte. Jestli vás to zajímá, čtěte dál.
Včera rozhodoval Vrchní soud v Praze o tom, jestli spolky mohou žalovat velké korporace za greenwashing. Soudci neměli pochybnosti o tom, že ano a že i ze současné právní úpravy plyne, že greenwashing je nekalou obchodní praktikou. Díky naší práci je tak na světě první významné rozhodnutí, díky kterému se mohou spotřebitelé bránit proti snaze podnikatelů lakovat svoji činnost na zeleno.
Dobře zapsaný spolek vyhlásil první ročník anticeny Klimatický lakýrník. Utkali se o ni podnikatelé natírající sami sebe bez skrupulí na zeleno. Takovým počínáním totiž matou spotřebitele, jimž leží ochrana životního prostředí na srdci, nebo zneužívají obav lidí z klimatické změny.
Organizace Dobře zapsaný spolek právě vyhlásila, že přijímá nominace pro anticenu zneužívající reklamu klima, přírodu a spotřebitele. S podobnými praktikami společností, které v reklamách zneužívají obavy zákazníků z dopadů změny klimatu a strach lidí o životní prostředí se setkal asi každý. Podle organizátorů mohou lidé takovým korporacím díky anketě vzkázat, že jejich zeleným řečem nevěří a že to musí zkusit jinak – bez klimatického lhaní, nekalé soutěže a balamucení lidí.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu, zajímavostí tentokrát bylo, že developer už měl vydáno územní rozhodnutí, než ale stihlo nabýt právní moci, bylo v odvolacím řízení zrušeno právě kvůli tomu, že nový územní plán, se kterým byl jeho záměr v rozporu, stihnul nabýt účinnosti. Developer si stěžoval i na to, že obec s výstavbou nejdříve souhlasila, ale pak začala couvat a do územního plánu účelově vložila podmínku vydání regulačního plánu a požadavek na rozšíření kapacity vodovodu. V území navíc stála historická sýpka, na kterou se vztahovaly přísné podmínky památkové ochrany. NSS dal za pravdu krajskému soudu a kasační stížnost developera zamítl.
Krajský soud ve Stuttgartu řešil zajímavou kauzu týkající se reklamy spojené s environmentálními tvrzeními. Řekl, že marketing zaměřený na životní prostředí se musí posuzovat podobně přísně jako reklama na zdravotní prostředky, neboť v tak citlivé oblasti, jako je ochrana přírody anebo změny klimatu nesmí docházet ke klamání veřejnosti (spotřebitelů).
Lakování společností na zeleno falešnými environmentálními tvrzeními je bohužel realitou. Podnikatelé se tváří, že jim na životním prostředí záleží a že negativní dopady změn klimatu berou vážně, ale ve skutečnosti mnohdy pouze hodně mluví, aby nalákali spotřebitele, jimž na planetě záleží, ale o to méně konají. Na tento fakt upozorňuje i OSN (konkrétně UN Climate Change).
Měli jsme tu čest napsat článek pro Soukromé právo o návrhu nové směrnice EU o tzv. environmentálních tvrzeních. Považujeme nově se rozvíjející oblast za mimořádně zajímavou s velkým potenciálem chránit spotřebitele před nepravdivým greenwashingem na jedné straně a na druhé pak pomáhat podnikatelům uvádět o jejich činnosti jen to, co z hlediska životního prostředí dává skutečně smysl. Jsme jednoduše vděčni, že jsme právními průkopníky právě tady.