Jako mnoho jiných lidí, i nás zaujal tweet našeho premiéra Petra Fialy k problematice nedostatečných kapacit škol.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o územním plánu jednoho moravského města. Ten byl vydán už v roce 2016, ale k jeho přezkumu došlo v souvislosti se žalobou proti společnému povolení. Napadený územní plán změnil pozemek, který byl v původním územním plánu označen jako orná půda, přičemž se zde zčásti nacházely a v současnosti stále nacházejí zahrádkářské kolonie, na zastavitelnou plochu, která měla nově sloužit k výstavbě rodinných domů.
Dnes kromě NSS o územním plánu rozhodoval také Krajský soud v Praze. Jedna středočeská obec totiž změnila vlastníkovi dosud zastavitelné pozemky na nezastavitelné, což se mu pochopitelně vůbec nelíbilo. Původní územní plán ve znění změny č. 1 přiřazoval pozemkům využití pro drobnou výrobu, skladování a podnikatelskou činnost.
Naše děti jsou v domácím vzdělávání a klasickým školstvím jsou prakticky nepolíbené. Proto nás osobně v podstatě nezajímá, co se děje na základních školách, ale zjistili jsme, že to mnoho jiných rodičů trápí. Leží jim na srdci, aby jejich dítě bylo vychováváno tak, jak si přejí oni sami a jak je to kompatibilní s jejich hlubokým přesvědčením a světonázorem.
Jedním ze zajímavých aspektů respirátorů a roušek byla nepochybně změna přístupu společnosti k zahalování obličejů. Ještě před covidem Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že bariéra vytvořená veřejně proti ostatním na obličeji nikábovým závojem, může podkopávat společné žití, přičemž vzal v úvahu námitku francouzského státu, že obličej hraje zvláštní roli v sociální interakci. To už dnes nepochybně neplatí. Ze zahalování obličejů se stala akceptovaná norma a jen těžko budeme tvrdit, že nikáby jsou něco docela jiného než respirátory.
Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o vymezení veřejně přístupné účelové komunikace. Vlastník pozemku se bránil proti tomu, že silniční správní úřad deklaratorním rozhodnutím potvrdil, že na jeho pozemku existuje taková pozemní komunikace. Tvrdil přitom, že nebylo prokázáno, že by existovala nutná komunikační potřeba pro konkrétně vymezené pozemky. Jak odůvodnil své rozhodnutí NSS, který zrušil jak rozsudek Městského soudu, tak rozhodnutí pražského magistrátu?
Nejvyšší správní soud rozhodoval opět o územním plánu. Tentokrát šlo o šumavskou obec s poetickým názvem Svatá Máří, která umožnila změnou územního plánu výstavbu smíšeného bydlení v lokalitě, kde se nachází zemědělský objekt. Podle tvrzení obce spočívala změna přijímaná zkráceným způsobem v pouhé aktualizaci zastavěného území.
Všemožné zákazy, kterými nás bohatě zásobuje stát, se staly běžným koloritem našich životů. Jak chutná svoboda, už ani netušíme. Proto už skoro nikomu nepřišlo zvláštní ani to, že za dob covidu jsme kupříkladu nesměli na ulici pít kávu z kelímku. Stejně tak přijde všem úplně normální, že se na různých místech nesmí kouřit. V ideálním světě by podle výroků ministra zdravotnictví snad podobná ostrakizace měla potkat i pití alkoholu: „Snížit závislost pomůže postupná společenská neakceptovatelnost. Pokud bych vám teď nabídl popelník, napíšete, že se ministr zdravotnictví zbláznil. Kdybych vám nabídl dvě deci vína, za blázna mě považovat nebudete.“ Toho se ale, doufejme, nikdy nedočkáme.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o tom, jak nahlížet na souhlas vydaný podle zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Řadu spolků a dalších poskytovatelů služeb v dětské skupině zaskočilo prohlášení MPSV, že nebude dodržen termín pro výplatu státního příspěvku na provoz dětských skupin. Pokud tímto postupem státu vznikne škoda, je možné se nějak bránit?