Zastupitelstvo jednoho menšího jihomoravského města vydalo v roce 2020 nový územní plán a v něm redukovalo zastavitelné plochy. Pozemky, které byly v předchozím územním plánu součástí plochy Br/2 (bydlení rezidenční) a byly určeny k zastavění rodinnými domy s max. 2 podlažími, se nově ocitly ve stabilizované ploše lesa, krajinné zeleně a v návrhová krajinné ploše smíšené s rekreačním využitím. To se samozřejmě vlastníkům dříve lukrativních pozemků nelíbilo, u krajského soudu, ani u Nejvyššího správního ale neuspěli.
Jedna obec ve Středočeském kraji vydala nový územní plán a jak se dalo očekávat, u Krajského soudu v Praze přistála „žaloba“ nespokojeného vlastníka, kterému byla na pozemku vymezena plocha přírodní pobytové, protože přes nemovitost vedl biokoridor. Vlastník se divil, proč byl do plochy zařazen celý Pozemek, když biokoridor vedl jen přes část, a navíc mělo podle něj být vymezení biokoridoru nelogické, protože pozemek je součástí centrálního urbanizovaného území obce a jeho zařazením do plochy PB se nerespektuje existence stávajícího areálu zahradnictví na Pozemku a do budoucna také možnost výstavby rodinného domu.
Nejvyšší správní soud měl na stole další ze středočeských územních plánů. Řešil tvrzený zásah do vlastnického práva stanovením následující podmínky pro zastavitelné plochy: „realizace zástavby v ploše Z62 je podmíněná vyhovujícím dopravním napojením (v souladu s DÚR prostřednictvím napojení z jihozápadního směru), tj. předchozí realizací dvoupruhové obousměrné komunikace, vyhovující příslušné ČSN, propojující danou lokalitu s křižovatkou ulice U Nádraží s obslužnou komunikací jihovýchodním směrem, resp. lomením ulice U Nádraží kolem pozemku parc. č. 2324/3 k.ú. Mníšek pod Brdy; další podmínkou je zkapacitnění stávajícího úseku ulice U Nádraží až k silnici II/116 a její uvedení do normového stavu dle příslušné ČSN“.
Naši klienti nesouhlasili s vybudováním parkoviště ve vnitrobloku stávající zástavby, v těsné blízkosti jejich rodinných domů. Vadilo jim, že by byli obtěžováni hlukem a celkově měli za to, že do daného prostoru parkoviště nepatří. Proto jsme připravili podnět k přezkumu stanoviska orgánu územního plánování, podle kterého byla výstavba parkoviště a další infrastruktury z hlediska územního plánu přípustná. Krajský úřad stanovisko změnil tak, že výstavbě přípustná není.
Dnes kromě NSS o územním plánu rozhodoval také Krajský soud v Praze. Jedna středočeská obec totiž změnila vlastníkovi dosud zastavitelné pozemky na nezastavitelné, což se mu pochopitelně vůbec nelíbilo. Původní územní plán ve znění změny č. 1 přiřazoval pozemkům využití pro drobnou výrobu, skladování a podnikatelskou činnost.
Nejvyšší správní soud rozhodoval opět o územním plánu. Tentokrát šlo o šumavskou obec s poetickým názvem Svatá Máří, která umožnila změnou územního plánu výstavbu smíšeného bydlení v lokalitě, kde se nachází zemědělský objekt. Podle tvrzení obce spočívala změna přijímaná zkráceným způsobem v pouhé aktualizaci zastavěného území.
V případu jednoho našeho klienta jsme získali zajímavé vyjádření ministerstva pro místní rozvoj, které by mohlo sloužit i mnoha jiným obcím. V případu, o kterém budeme dnes psát, šlo o přezkum závazného stanoviska krajského úřadu, kterým bylo změněno závazné stanovisko úřadu územního plánování. Ministerstvo dalo za pravdu obci a prvostupňovému dotčenému orgánu. Konkrétně se jednalo o posouzení otázky, jestli je možno započítat rozlohu části pozemku v nezastavěném území obce, aby ta část pozemku, která byla dle územního plánu zastavitelná, splnila kritéria pro minimální rozlohu stavebního pozemku.
Otázka: Může krajský úřad v rámci přezkumného řízení změnit stavební uzávěru?
Otázka č. 152: Podléhá veřejnoprávní smlouva nějaké kontrole?
V březnu roku 2023 rozhodoval Krajský soud v Praze o územním plánu jedné středočeské obce. Rozsudek je poměrně rozsáhlý, je v něm ale několik zajímavých pasáží, které si dovolíme ocitovat.