Už loni v dubnu jsme psali o tom, že jsme na straně obce vyhráli spor s developerem, kdy Okresní soud Praha-východ zamítl žalobu na náhradu škody ve výši 100 milionů Kč za zrušení zastavitelnosti pozemků. Případ má ale své pokračování. Investorovi se totiž podařilo před správním soudem dosáhnout zrušení územního plánu ve vztahu ke svým pozemkům a před koncem prvního soudního řízení podal novou žalobu. Tentokrát požaduje dokonce převyšující 107 milionů korun. V říjnu soud druhou žalobu zamítnul, rozsudek jsme obdrželi těsně před Vánoci. Spor zatím není pravomocně skončen, ale můžeme se podívat, co bylo namítáno a jak soud celou věc zhodnotil.
Naše klientka byla v létě 2021 v důsledku covidových ochranných opatření nucena po návratu ze zahraničí strávit 5 dní v tak zvané samoizolaci. Zatím jsme uspěli alespoň s nárokem na omluvu.
Plánovací smlouvy musí podle § 132 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon schvalovat zastupitelstvo. Co když ji ale schválí pouze rada? Je taková smlouva absolutně neplatná nebo nezákonná?
Nejvyšší soud v prosinci zrušil zamítavé rozsudky nižších soudů, které odmítly poskytnout omluvu i peněžní satisfakci v případě naší klientky. Ta byla v létě 2021 nucena po návratu ze zahraničí strávit 5 dní v tak zvané „samoizolaci“.
Novým článkem pokračujeme v naší minisérii věnované plánovacím smlouvám podle nového stavebního zákona. Tentokrát se zaměříme na rizika spojená se soudním přezkumem územně plánovací dokumentace vydané v podobě podle smluvních požadavků stavebníka.
V rámci naší minisérie o plánovacích smlouvách jsme se rozhodli dát prostor i obecnější teorii správního práva, neboť má pro smlouvy značný význam. Jak jsme již v prvním článku vysvětlili, plánovací smlouvy uzavírané podle stavebného zákona (č. 283/2021 Sb.) jsou smlouvami veřejnoprávními, což má na celou věc zásadní dopad a v některých situacích to může být pro nevhodně formulovanou smlouvu i fatální. Problémům mohou čelit zejména ty smlouvy, skrze které se obce budou pokoušet obchodovat s územními plány a za peníze investorů měnit regulaci podle předem nadiktovaných požadavků v rozporu s veřejnými zájmy.
Nová právní úprava veřejnoprávních plánovacích smluv přináší spoustu otázek. Jednou z nich je, jak přesně se bude postupovat, když si investor bude chtít koupit regulaci v územním plánu, která by vyhovovala jeho záměrům. Vzhledem k tomu, že umožnit obchodování s územními plány byl od počátku cíl nové právní úpravy, je výsledek skutečně žalostný a představuje velké riziko pro obce a ještě větší „příležitost“ pro nespokojené občany, kterým je developerský projekt trnem v oku.
Město Brno poměrně odvážně vyvěsilo na úřední desce dne 26. 6. 2024 veřejnou vyhlášku s informací, že se 31. 7. 2024 bude konat veřejné projednání návrhu nového územního plánu. Pomineme fakt, že se nic nezměnilo na staré špatné praxi projednávání těch nejdůležitějších územně plánovacích dokumentací během letních prázdnin, kdy má veřejná správa alespoň nějakou šance na to, že si nebozí vlastníci a spolky ničeho nevšimnou a uteče jim tak možnost na řádný soudní přezkum. Zaměříme se na to, jestli si Brno (které hodlá dokončit proces přípravy nového územního plánu podle starého stavebního zákona) nezadělalo na báječně krásný problém – nezákonnost nového územního plánu. Podle nás ano. Proč si to myslíme?
Krajský soud v Plzni vyhověl naší žalobě, kterou jsme podali za příjemce dotace. Přestože jsme uspěli s odvoláním proti platebnímu výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně, krajský úřad včas nevrátil uhrazené finanční prostředky a učinil tak až na základě intervence ministerstva.
Jak jsme již psali, ve věci našeho klienta Krajský soud v Brně zrušil uloženou pokutu za nenošení roušky. Soud se ztotožnil s naší argumentací, že mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví, jehož porušení bylo klientovi kladeno za vinu, bylo nezákonné, nemohlo se proto jednat o přestupek.