Našemu klientovi bylo v červnu 2021 doručeno rozhodnutí krajské hygienické stanice o tom, že spáchal přestupek, když v listopadu 2020 neměl ve vlaku společnosti Leo Express (v I. třídě) nasazenu roušku. Dokud klient „konzumoval“, dopadala na něj výjimka z opatření. Když ale roušku déle nenasazoval, agilní spolucestující zavolala stevardku a ta klienta udala na policii. Nic nepomohlo, že navrhoval, že si zaplatí další kávu.
Ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo uveřejněno rozhodnutí týkající se tzv. incidenčního přezkumu opatření obecné povahy. Jedná se o druhý typ přezkumu, pro který není relevantní roční lhůta uvedená v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Pro obce proto incidenční přezkum územního plánu znamená větší nejistotu.
Dostal jsem dotaz tohoto znění (anonymizováno, upraveno a kráceno): „Co můžu dělat, abych uchránila svoje „holky“ (slepice, husy) a taky papoušky, kdyby se naší obce dotklo mimořádné opatření krajské veteriny? Co když přijdou z obce a budou chtít seznam mnou chovaných ptáků? Je tento seznam právně vymahatelný? Když ho nedodám i po vyzvání, jaké bych mohla očekávat popotahovačky? Pokud by byla v okolí zjištěna nákaza, mohu nějak veterinářům zamezit vstupu na pozemek za účelem likvidace naší drůbeže, pravděpodobně i včetně papoušků? Byla bych Vám neskonale vděčná za odpověď nebo článek na blog i pro další vyděšené chovatele.“
V současném dění okolo ptačí chřipky může být pro obce jistě zajímavé zjistit, jakéže mají postavení podle zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon.
Aktuální slepičí masakr se děje na základě nařízení a rozhodnutí orgánů státní správy. Po zkušenostech z pandemie koronaviru se nelze tvrdosti opatření přijímaných s rychlostí blesku se strohým odůvodněním „přece virus“ divit.
Pro český venkov je aktuálně podstatné, jaká nařízení vydává veterinární správa (všechna jsou k dispozici na úřední desce). Postupuje přitom podle zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon. První mimořádné opatření týkající se aktuální vlny ptačí chřipky je ze dne 12. 12. 2022 a mj. se v něm dočteme:
Obvodní soud pro Prahu 2 se v rozsudku č. j. 25 C 67/2022-112 přiklonil k výkladu, podle kterého současná právní úprava neumožňuje přiznat náhradu nemajetkové újmy za nezákonná mimořádná opatření vydávaná podle zákona o ochraně veřejného zdraví či pandemického zákona, byť byla daná opatření prohlášena za nezákonná ve správním soudnictví.
V případě, kdy již byla určitá část mimořádného opatření podle pandemického zákona zrušena prohlášena za nezákonnou, Nejvyšší správní soud další podobné návrhy odmítá. Argumentuje tak, že došlo k vyprázdnění předmětu řízení, neboť žádný jiný navrhovatel by již nemohl dosáhnout lepšího výsledku, než je dřívější deklarace nezákonnosti s účinky erga omnes (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 3 As 133/2013-60). Otázkou ovšem je, jak by měl NSS v podobných případech rozhodovat o nákladech řízení navrhovatele.
V jednom z „rouškových sporů“ jsme zastupovali muže s astmatem, kterého odmítli obsloužit v jeho oblíbené pekárně kvůli tomu, že si odmítal z důvodu své nemoci zahalit dýchací cesty. Pro celou věc je pikantní, že tento žalobce měl dokonce lékařské potvrzení, že mu jeho dlouhodobý zdravotní stav neumožňuje si respirátory a podobné „ochranné záležitosti“ nasazovat. Pekárna však na jakékoliv argumenty neslyšela a tvrdošíjně trvala na svém: na dveřích máme napsáno, že nezahalené neobsluhujeme, tak to platí a basta. Je nutné zdůraznit, že se v této věci nejednalo o spor u NSS, ale šlo o žaloba na ochranu před diskriminací.