Ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo uveřejněno rozhodnutí týkající se tzv. incidenčního přezkumu opatření obecné povahy. Jedná se o druhý typ přezkumu, pro který není relevantní roční lhůta uvedená v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Pro obce proto incidenční přezkum územního plánu znamená větší nejistotu.
Dostal jsem dotaz tohoto znění (anonymizováno, upraveno a kráceno): „Co můžu dělat, abych uchránila svoje „holky“ (slepice, husy) a taky papoušky, kdyby se naší obce dotklo mimořádné opatření krajské veteriny? Co když přijdou z obce a budou chtít seznam mnou chovaných ptáků? Je tento seznam právně vymahatelný? Když ho nedodám i po vyzvání, jaké bych mohla očekávat popotahovačky? Pokud by byla v okolí zjištěna nákaza, mohu nějak veterinářům zamezit vstupu na pozemek za účelem likvidace naší drůbeže, pravděpodobně i včetně papoušků? Byla bych Vám neskonale vděčná za odpověď nebo článek na blog i pro další vyděšené chovatele.“
V současném dění okolo ptačí chřipky může být pro obce jistě zajímavé zjistit, jakéže mají postavení podle zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon.
Aktuální slepičí masakr se děje na základě nařízení a rozhodnutí orgánů státní správy. Po zkušenostech z pandemie koronaviru se nelze tvrdosti opatření přijímaných s rychlostí blesku se strohým odůvodněním „přece virus“ divit.
Pro český venkov je aktuálně podstatné, jaká nařízení vydává veterinární správa (všechna jsou k dispozici na úřední desce). Postupuje přitom podle zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon. První mimořádné opatření týkající se aktuální vlny ptačí chřipky je ze dne 12. 12. 2022 a mj. se v něm dočteme:
Obvodní soud pro Prahu 2 se v rozsudku č. j. 25 C 67/2022-112 přiklonil k výkladu, podle kterého současná právní úprava neumožňuje přiznat náhradu nemajetkové újmy za nezákonná mimořádná opatření vydávaná podle zákona o ochraně veřejného zdraví či pandemického zákona, byť byla daná opatření prohlášena za nezákonná ve správním soudnictví.
V případě, kdy již byla určitá část mimořádného opatření podle pandemického zákona zrušena prohlášena za nezákonnou, Nejvyšší správní soud další podobné návrhy odmítá. Argumentuje tak, že došlo k vyprázdnění předmětu řízení, neboť žádný jiný navrhovatel by již nemohl dosáhnout lepšího výsledku, než je dřívější deklarace nezákonnosti s účinky erga omnes (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 3 As 133/2013-60). Otázkou ovšem je, jak by měl NSS v podobných případech rozhodovat o nákladech řízení navrhovatele.
V jednom z „rouškových sporů“ jsme zastupovali muže s astmatem, kterého odmítli obsloužit v jeho oblíbené pekárně kvůli tomu, že si odmítal z důvodu své nemoci zahalit dýchací cesty. Pro celou věc je pikantní, že tento žalobce měl dokonce lékařské potvrzení, že mu jeho dlouhodobý zdravotní stav neumožňuje si respirátory a podobné „ochranné záležitosti“ nasazovat. Pekárna však na jakékoliv argumenty neslyšela a tvrdošíjně trvala na svém: na dveřích máme napsáno, že nezahalené neobsluhujeme, tak to platí a basta. Je nutné zdůraznit, že se v této věci nejednalo o spor u NSS, ale šlo o žaloba na ochranu před diskriminací.