Před pár týdny jsme se obrátili na MMR s žádostí, aby byly výdejní boxy zařazeny mezi drobné stavby, neboť by to umožnilo regulovat je v územních plánech a současně by to nevyžadovalo žádné povolení. Paní ministryně ukázala, že neví vůbec nic o problémech, které má v gesci. Netuší ani, jak funguje územní plán a co je to drobná stavba.
Nejvyšší správní soud se zabýval jednou změnou pražského územního plánu, která dovolovala postavit bytové domy namísto bývalých mrazíren v Sedleci (a taky namísto nějakých ploch zeleně, ale to prý nebylo zase tak důležité). Zajímavé je, jak se soud vypořádal s argumentací, že jsou předražené pražské developerské bytové projekty realizovány ve veřejném zájmu. Babišova novela stavebního zákona, na kterou mnozí reagují hysterickými výkřiky o vyvlastňování, není v podstatě ani třeba.
Včera jsme dostali zajímavý dotaz, který si asi klade nejeden pořizovatel. Týká se totiž toho, jak proboha živého do 30. 6. 2026 správně vydat a následně doručit opatření obecné povahy – změnu územního plánu. Odpověď není vůbec snadná. Sice existuje metodika MMR, ale ta je bohužel podobně zmatená jako samotná právní úprava.
V 7. Povídání diskutujeme o vlivu pravomocných i nepravomocných rozhodnutí stavebního úřadu na pořizování územních plánů. Zmiňujeme nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2217/24 ze dne 10. 12. 2025, kde se Ústavní soud zastal vlastníka, který měl nepravomocné společné povolení, ale kvůli změně územního plánu, která zastavitelnost jeho pozemku zrušila, o něj přišel.
Poslankyně Pirátské strany Veronika Kovářová předložila kontroverzní pozměňovací návrh k Babišově novele stavebního zákona, který musí plnit snad všechna tajná přání developerů – týká se totiž akceleračních oblastí pro bydlení. Ano, chápete to správně, tahleta novinka je inspirována akceleračními zónami pro OZE a je srovnatelně zvláštní, nepromyšlená a problematická.
Nejvyšší správní soud se vyjádřil k zajímavé otázce – jak se mají a dají upřesňovat rozvojové (a obdobně i akcelerační) oblasti v navazující územně plánovací dokumentaci. Podobně závěry platí třeba i pro zužování nadregionálních biokoridorů. NSS se sice vyjadřoval k přebírání rozvojových oblastí z politiky územního rozvoje do zásad, ale pravidla platí stejně i pro jiné nástroje územního plánování.
Nejvyšší správní soud dostal možnost upřesnit, jak se dívá na věcnou aktivní legitimaci spolků ve sporech o územně plánovací dokumentaci. Zdůraznil, že je třeba zhodnotit, co spolek doopravdy pro území obce nebo kraje dělá.
Nejvyšší správní soud opět potvrdil, že je hodně přísný na tzv. pasivní vlastníky, tedy na ty, kdo se o svoje nemovitosti dostatečně nestarají a nezajímají se o připravované stavební uzávěry. NSS si zjevně myslí, že vlastníci, kteří se dobrovolně vzdají péče o svoje pozemky nebo stavby, si za problémy mohou sami (a má pravdu).
Nejvyšší správní soud řešil případ investora, který chtěl stavět výkrmnu drůbeže, ale žádost o povolení záměru podal pozdě a než stavební úřad rozhodl, došlo ke změně územního plánu, která už záměr neumožňovala. Důležité je zdůraznit, že v procesu pořizování územně plánovací dokumentace byl investor naprosto pasivní a svoje zájmy nijak nehájil. Soudy mu proto vůbec nijak nepomohly.
Dnes si v naší advokátní kanceláři dáme na oslavu znojemské pivo Old Cock, protože slavíme velký úspěch – podařilo se nám ve prospěch našich klientů po složité bitvě zrušit část Územního plánu města Brna, která se týká výstavby u Lužánek. Jsme na naši práci náležitě hrdí a doufáme, že se z toho brněnští plánovači a pořizovatelé poučí – i pro ně totiž platí stejně jako pro malé obce povinnost územní plán pořádně odůvodnit.