Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k dalšímu územnímu plánu, tentokrát se zabýval především otázkou, zda obec smí zrušit nevyužité zastavitelné plochy a vymezit jiné.
Nejvyšší správní soud musel řešit spor o to, jestli dodržení regulativu zastavěnosti pozemku může nebo nemůže zasáhnout do veřejných subjektivních práv sousedů. Dospěl k závěru, že ano.
Nejvyšší správní soud řešil kasační stížnost spolku, který nesouhlasil s tím, že obec změnila regulační plán a umožnila rozsáhlejší výstavbu rodinných domů. Konkrétně šlo o to, že územní plán v jedné zastavitelné ploše počítal s výstavbou 42 rodinných domů. Podle původního regulačního plánu mělo být v dané oblasti postaveno 48 rodinných domů a po změně to mělo být dokonce 52 rodinných domů. Obec odstranila nesoulad tak, že změnila územní plán.
Velká novela stavebního zákona je šílená v mnoha ohledech a můžeme se jen modlit, že nikdy doopravdy nebude schválená. Jako by už toto nestačilo, ještě se na ní přiživují nejrůznější politikové. Jedním z nich je i Turek a jeho dojemná péče o obce bojující proti akceleračním zónám vymezeným ve Změně č. 2 Územního rozvojového plánu. Protože se éterem šíří nejrůznější rozjásané informace o tom, jak to Turek akceleračním zónám natřel a dal obcím právo veta, cítíme potřebu uvést vše na pravou míru.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k situaci, kdy obec měla územní plán, který vymezoval zastavitelnou plochu. Nový územní plán ale vymezil jen část pozemků jako zastavitelných a zbytek převedl do územní rezervy. Je třeba předeslat, že tentokrát to obec nevyhrála, takže je jasné, že bylo něco asi hodně špatně, např. to, že obec vůbec nerespektovala již vydaná pravomocná rozhodnutí, ani fakt, že už byla vybudována část potřebné infrastruktury.
Obce mají mnohdy zájem regulovat výstavbu podrobněji než jen tak, že stanoví plochy a jejich způsob využití. Chtějí do územního plánu napsat více, než jen tady plocha pro bydlení, pro výrobu a tady je zeleň. Pokud chtějí stanovit počet bytových jednotek, počty lůžek v ubytovacích zařízeních, uliční a stavební čáry nebo třeba požadavky na FVE na střechách, tak potřebují ÚP s prvky regulačního plánu. Samostatnou oblastí je také odchýlení se od vyhlášky o požadavcích na výstavbu.
V rámci územního plánování jsou vydávána stanoviska dotčených orgánů, která jsou někdy protichůdná nebo jsou v rozporu s názorem pořizovatele. Pak je nutné tyto neshody nějakým způsobem vyřešit. Někdy dojde i na změnu stanoviska. NSS teď potvrdil, že je to v pořádku.
Nejvyšší správní soud dostává stále víc příležitostí řešit nejen územní plány, ale i stavební uzávěry. Obce si totiž začaly uvědomovat, jak důležité je ochránit území před nežádoucí výstavbou do doby, než nabude účinnosti nový územní plán nebo jeho změna.
V jedné malé obci s asi 230 obyvateli si několik lidí koupilo pole, rozparcelovalo jej a když se pořizoval nový územní plán, začali majitelé pozemků tlačit na zastupitelstvo, aby z orné půdy udělalo zastavitelnou plochu, na které by se mohla postavit řada rodinných domů. Obec jim vyhověla jen částečně, protože neměla zájem na tom, aby se nějak výrazně rozrůstala, což se samozřejmě vlastníkům nelíbilo. Naštěstí dal ale soud za pravdu obci. Jsme rádi, že jsme mohli samosprávě pomoct s odůvodněním regulace i u soudu.
Někdy se stává, že se obcím nelíbí, jak se proces územního plánování vyvíjí a rády by si prosadily svoje řešení, jenže pořizovatel se s tím neztotožňuje. Zajímavý spor mezi obcí a létající pořizovatelkou řešil Nejvyšší správní soud.