Je jasné, že developerům leží na srdci, aby změny územních plánů pěkně odsýpaly. Proto je třeba udělat přítrž trapným požadavkům soudů na to, aby se vlastníci mohli vyjadřovat k regulativům, které mají ovlivnit budoucí využití území. Žábou na prameni je evidentně i opakované projednávání návrhu územně plánovací dokumentace, pokud dojde po veřejném projednání k nějaké výraznější změně. Novela stavebního zákona proto označuje valnou většinu změn za nepodstatnou úpravu. A je to.
Často se stává, že je třeba po veřejném projednání návrh územně plánovací dokumentace ještě upravit. Pokud by šlo o tzv. podstatnou úpravu územního plánu, je třeba uspořádat opakované společné jednání a veřejné projednání.
Krajský soud v Brně se vyjadřoval k tomu, co to je a není podstatná úprava územního plánu. Jeden pozemek byl zařazen do ploch veřejných prostranství PU, vlastník s tím nesouhlasil a po veřejném projednání došlo k této změně: část pozemku byla ponechána v plochách veřejných prostranství (PU) a část byla zařazena do ploch dopravní infrastruktury (DS). Krajský soud dospěl k závěru, že nešlo o podstatnou úpravu. Z jakých důvodů?