Velká novela stavebního zákona v § 103 odst. 1 definuje podstatnou úpravu, nově k tomu ale přidává výčet toho, co podstatnou úpravou návrhu územně plánovací dokumentace není. Ve 30. Povídání vysvětlujeme, proč je takový výčet podle nás matoucí a zavádějící. Rozhodující totiž je nadále pouze to, jestli úprava návrhu zasahuje do práv vlastníků či veřejných zájmů nebo ne. Přitom některé z úprav, které jsou ve výčtu obsaženy (kupř. zpřesnění návrhu ploch a koridorů vymezených v nadřazené územně plánovací dokumentaci) už soudy za zasahující do práv uznaly.
Je běžné, že po veřejném projednání územně plánovací dokumentace může dojít k jejím změnám, mnohdy poměrně velkým. Tyto nové změny zpravidla také zasahují do veřejných zájmů nebo práv vlastníků, i těch sousedních. Proto je logické, že musí být projednány na opakovaném veřejném projednání, aby se dotčené subjekty mohly vyjádřit. Tak to aspoň platilo doteď.
Když se po veřejném projednání mění návrh územního plánu, může vyvstat otázka, jestli jsou úpravy podstatné nebo ne a jestli je tedy třeba konat opakované veřejné projednání. Soud nyní řekl, že o podstatnou úpravu nejde v situaci, kdy se plocha veřejného prostranství, jejíž součástí je pozemní komunikace mění na plochu dopravy silniční.
Často se stává, že je třeba po veřejném projednání návrh územně plánovací dokumentace ještě upravit. Pokud by šlo o tzv. podstatnou úpravu územního plánu, je třeba uspořádat opakované společné jednání a veřejné projednání.
Krajský soud v Brně se vyjadřoval k tomu, co to je a není podstatná úprava územního plánu. Jeden pozemek byl zařazen do ploch veřejných prostranství PU, vlastník s tím nesouhlasil a po veřejném projednání došlo k této změně: část pozemku byla ponechána v plochách veřejných prostranství (PU) a část byla zařazena do ploch dopravní infrastruktury (DS). Krajský soud dospěl k závěru, že nešlo o podstatnou úpravu. Z jakých důvodů?
Otázka: Kdy je nutné návrh změny územního plánu opakovaně veřejně projednat?
