Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti společnosti LIDO TAXI RADIO, spol. s r. o. a zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým soud změnil usnesení krajského soudu tak, že se stěžovatelčin návrh na nařízení předběžného opatření společnosti UBER zdržet se provozování a zprostředkování taxislužby na území statutárního města Brna zamítá. Vrchní soud v Olomouci tak bude muset znovu rozhodnout o odvolání proti předběžnému opatření, kterým bylo společnosti Uber uloženo zdržet se provozování taxislužby v Brně. (Klikněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti). Nález Ústavního soudu ze dne 5. listopadu 2018, sp. zn. III. ÚS 4072/17 je dostupný zde.
Vlastník kliniky uzavřel na základě autonomní vůle a vstřícně se stěžovatelkou smlouvu o výpůjčce, na jejímž obsahu se smluvní strany shodly. Stěžovatelka proto musela počítat také s možností, že po uplynutí sjednané doby výpůjčky kliniky nebude smlouva prodloužena, a ona tak bude muset kliniku přestat užívat. Navíc Správa železniční dopravní cesty opakovaně uvedla před obecnými soudy, že hodlá kliniku začít využívat pro vlastní účely. Výkon vlastnického práva v podobě užívání kliniky pro účely činnosti vedlejší účastnice řízení však není možný, je-li klinika bezdůvodně okupována stěžovatelkou a jejím kolektivem. Je rovněž pravděpodobné, že počátku užívání kliniky bude předcházet potřebná rekonstrukce objektu, kterou nelze provést, je-li v budově činné stěžovatelčino autonomní centrum. […]
Ministerstvo vnitra připravilo publikaci pro nové zastupitele obcí „Jsem zastupitel/ka“. Příručka nabízí především novým zastupitelům praktickou pomůcku pro základní zorientování se v problematice výkonu funkce zastupitele obce a fungování správy obce.
V situaci názorového sporu mezi rodiči ohledně očkování dítěte není obecně vyloučeno, aby jeden z rodičů úspěšně uplatnil výhradu svědomí, avšak v takovém případě bude nutno vážit svobodu svědomí rodiče oponujícího očkování jak s veřejným zájmem na ochraně zdraví, tak s totožnou svobodou svědomí druhého rodiče, neboť právo na péči o dítě a jeho výchovu náleží oběma rodičům. Oprávněná výhrada svědomí vůči jakékoli zákonné povinnosti navíc může být uplatněna jen v mimořádných případech a mimo jiné musí být opřena o dostatečně naléhavé důvody. Nález Ústavního soudu ze dne 8. října 2018, sp. zn. II. ÚS 725/18, je dostupný zde.
Celý případ začal, když se rodiče jedenáctileté dívky, kterou měli ve střídavé péči, neshodli na tom, jestli by jejich dcera měla být naočkována nebo nikoliv. Vzhledem k tomuto názorovému nesouladu mezi nimi, podal otec nezletilé dne 4. 1. 2017 okresnímu soudu návrh, aby soud nahradil rozhodnutím nesouhlasné stanovisko matky (stěžovatelky). Ta očkování bránila z důvodů svého svědomí, světonázoru a smýšlení, přičemž se bála o zdraví své dcery a svá tvrzení opírala o informace o nežádoucích účincích vakcín. Zároveň poukazovala i na postoj nezletilé, která si očkována být nepřála a očkování odmítala. Samotná nezletilá se však řízení v celé jeho délce osobně neúčastnila, byla namísto toho zastoupena kolizním opatrovníkem z řad OSPOD. Okresní soud nakonec […]
Nezletilé dítě je plnohodnotným účastníkem řízení, které se jej bezprostředně dotýká. Má tedy právo být důležitým aktérem řízení, nikoli jen objektem ochrany či pasivním pozorovatelem rozhodování o své záležitosti. Právo dítěte být slyšeno v řízení, které se jej týká, zaručené čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, se neomezuje na pouhé zjištění názoru dítěte na projednávanou záležitost, dítě nemůže být vnímáno jen jako zdroj informací. Naopak zahrnuje další komunikaci s dítětem a informování jej o řízení, včetně toho, jak nakonec bylo rozhodnuto v jeho záležitosti a jak byl zohledněn jeho názor, pokud jej dítě vyjádřilo. Za dodržení tohoto práva přitom odpovídá soud. Pokud je dítě způsobilé k tomu, aby v řízení […]
Vrchní soud v Praze se v usnesení ze dne 11. července 2018, č. j. 14 Cmo 409/2017 – 116, věnoval otázce, zda statutární orgán ústavu, ředitel, je za každých okolností monokratický orgán, nebo zda může být koncipován i jako orgán kolegiální. Vrchní soud přitom dospěl k jednoznačnému názoru, že statutární orgán ústavu je koncipován jako orgán monokratický.
Odmítavé usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. III.ÚS 215/18, je dostupné zde. Komentář k celé kauze od Michala Hájka je dostupný zde.
Neziskové organizace často zpracovávají osobní údaje osob, které nejsou jejich členy, za účelem zasílání newletterů, pozvánek, nekomerčních sdělení. Chtějí tímto upozornit na činnost, kterou vykonávají, a dostat se tak do povědomí lidí, kteří by je případně finančně podpořili. Případně zpracovávají osobní údaje osob, kteří nejsou jejich členy, přímo za účelem zasílání žádostí o finanční nebo jinou pomoc. Jak postupovat, aby daný způsob zpraocvání osobních údajů byl v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (dále také “GDPR”)?
(Klikněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti). Ústavní soud na základě návrhu Nejvyššího správního soudu zrušil ustanovení zákona o služebním poměru, které zní: „Příslušník nesmí vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona; toto omezení se nevztahuje na případy uvedené v § 29, 31 a § 33 písm. a) a na další činnosti stanovené interními akty vydanými řediteli bezpečnostních sborů“. Návrh byl podán v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobkyně, která byla propuštěna ze služebního poměru ředitelem Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy z důvodu provozování podnikatelské činnosti (vedení účetnictví pro společenství vlastníků jednotek, jehož je žalobkyně členkou). Z hlediska posouzení ústavnosti napadeného ustanovení Ústavní soud zdůraznil klíčová ustanovení […]