V naší advokátní kanceláři se rádi zabýváme územním plánováním, smlouvami s investory, náhradami škod za zmařené investice nebo třeba . Napsali jsme nejen knihu „Smlouvy o územním rozvoji: když je investor za humny“, ale také metodiku pro Ministerstvo pro místní rozvoj s názvem „Doporučení pro obce v oblasti výstavby a uzavírání smluv s investory“. Pravidelně také píšeme do časopisu PRO města a obce. Navíc jsme za poslední měsíce připravili pro starostky, starosty a zastupitele několik užitečných manuálů. Můžete si je stáhnout právě tady. Doufáme, že vám přinesou potřebné informace. NÁHRADA ŠKODY ZA ZMAŘENÉ DEVELOPERSKÉ PROJEKTY DOPORUČENÍ PRO OBCE V OBLASTI VÝSTAVBY A UZAVÍRÁNÍ SMLUV S INVESTORY URČENÝ ZASTUPITEL PRO ÚZEMNÍ […]
V naší praxi se opakovaně setkáváme s podobnými situacemi, ve kterých se ocitají starostky a starostové: investor usiluje řadu o výstavbu rozsáhlého projektu – obytného souboru pro stovky obyvatel nebo obřích skladovacích hal.
S obrovskou úlevou jsme si přečetli rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým zamítl naši kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze. Domáhali jsme se přezkumu neslavných krizových opatření vlády z doby našeho „nouzového stavu“.
Vystupování české vlády za „nouzového stavu“ se stalo předmětem mnoha diskuzí článků, diskuzí a také internetového humoru. S obrovskou nevírou jsme sledovali, kam až mohou veřejní činitelé zajít. Na pomyslné první příčce v souboji o nejhloupější výrok je proto pořádná tlačenice. Zatímco některé řeči byly spíše k smíchu, řada jiných oprávněně vzbouzela silné obavy. Zapadnout by rozhodně neměla drsná slova ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která adresovala soudcům a podnikatelům. Proto jsme podali žalobu a požadujeme, aby soud prohlásil její výroky za nezákonný zásah.
Podle krizového zákona je dána odpovědnost státu za škodu způsobenou krizovými opatřeními vlády. Řadě osob také byla škoda v důsledku krizových opatření způsobena. Níže poskytujeme bezplatný návod, jak je možné uplatnit nárok vůči státu – se zaměřením na škodu způsobenou přeshraničním pracovníkům. Pokud se jedná podnikatele v ČR, je zde několik právních režimů a v části bude pravděpodobně vhodnější uplatnit škodu ne podle krizového zákona, ale podle zákona č. 82/98, jak píšeme zde.
Za devatero horami, za devatero řekami, byla nebyla jedna země, kde měli trestně stíhaného premiéra. Ten rád věšel svým poddaným na nos bulíky. Ale někdy mluvil i pravdu. Třeba takto: „Čau lidi! Ptáte se mě, jak jsem se opovážil sáhnout na všechna vaše práva, zničit vám podnikání, dětem odepřít vzdělání a zničit vaši budoucnost. Natočil jsem k tomu video, mělo třicet minut, ale nakonec jsem si řekl, že na to stačí pár slov: Nikdo mě totiž nehlídá, nekontroluje a nikdo si na mě netroufá. Nikdo do mě nejde! Tak už si to konečně zapamatujte a dejte mi pokoj, ať můžu řídit republiku jako rodinnou firmu. Sorry, jako.“
Český „nouzový stav“ s sebou přinesl mnoho zajímavých momentů. Jedním z nejsilnějších byla snaha vlády zamezit podnikatelům, aby se domohli jakýchkoli náhrad za těžké ztráty, které byly chaotickým postupem exekutivy způsobené. Chytré hlavy naší exekutivy přišly s řešením: převést všechno rozhodování pod ministerstvo zdravotnictví. Zrušila se krizová opatření a vše se začalo vydávat jako tzv. mimořádná opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Takové nepřípustné čachry však vládě zatrhl Městský soud v Praze. Ten shledal mimořádná opatření nezákonnými a zrušil je. Díky tomu se dnes občané mohou domoci omluvy od samotného ministra Vojtěcha. Domníváme se, že omluva je více než na místě. Občané mají totiž právo na to, aby byla moc výkonná držena na krátkém […]
K Evropskému soudu pro lidská práva doputovala opatření, kterými česká vláda omezovala základní práva občanů během tzv. nouzového stavu. Lidé se totiž nemohu smířit s tím, že by si exekutiva mohla dělat, co se jí zlíbí, aniž by nad ní byla aspoň nějaká soudní kontrola. Ústavnímu soudu, který české občany odbyl a nechal je na holičkách, proto hrozí, že sklidí mezinárodní ostudu.