V rozsudku, který byl vyhlášen na začátku července, se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda i územní samosprávné celky mohou po státu vymáhat újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím. Můžeme hned prozradit, že ministerstvo spravedlnosti se svým dovoláním neuspělo.
Na začátku února 2024 se Nejvyšší soud zabýval dalším případem odškodňování nepřiměřené délky řízení. Zrušil rozsudek odvolacího soudu s tím, že se tento nedostatečně zabýval zhodnocením kritéria chování poškozeného.
V rozsudku z 6. února 2024 se Nejvyšší soud zabýval odškodněním za nepřiměřenou délku tzv. kompenzačního řízení. Posuzoval přitom otázku, zda soud při rozhodování v kompenzačním řízení vychází ze stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí, pokud posuzované řízení, které má nepřiměřenou délku, stále trvá. Dále se pak zabýval zohledněním postupu orgánů veřejné moci v rámci kritéria složitosti (instančnosti) řízení.
Nejvyšší soud se v rozsudku z konce ledna 2024 věnoval posouzení toho, zda je vydání nesprávného potvrzení o zániku zástavního práva k nemovitosti ze strany finančního úřadu nesprávným úředním postupem a zda stát odpovídá (případně za jakých podmínek) za smluvní pokutu, kterou jednotlivec musel v důsledku toho, že zástavní právo nebylo včas z katastru nemovitostí vymazáno, uhradit.
Nejvyšší soud se zabýval případem, kdy bylo rozhodováno o nároku na náhradu škody spočívající v ušlém zisku. Toho se poškozený domáhal z důvodu nezákonného zákazu řízení motorových vozidel, když předchozí podnikání poškozeného bylo bytostně spjato s řízením automobilu. Soud zde vyložil, jak posuzovat otázku příčinné souvislosti mezi pochybením státu a vzniklou škodou.
Otázka: V obci se stalo, že byla soudem zrušena část územního plánu. Zastupitelé ale tři roky neschválili změnu, v územním plánu je bílé místo. Může jít o nečinnost?
V rozsudku z května 2021 se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda částku, která vznikla jako úrok z neoprávněného jednání správce daně (§ 254 daňového řádu, ve znění do 31. 12. 2020), pokud ji správce daně včas nepředepsal na osobní daňový účet, je třeba znovu úročit dle § 254 daňového řádu.
V souvislosti s řešením nepřiměřené délky řízení se někdy setkáváme s případy, které bychom jinak hledali spíše v knihách Franze Kafky nebo Josepha Hellera. Už jsme psali o odškodnění za téměř 20 let trvající řízení o odstranění černé stavby (ta bohužel dodnes odstraněna nabyla). O jiném naprosto bizarním případu pak nedávno rozhodoval NSS v rozsudku č.j. 7 As 14/2022 – 23.
Nejvyšší soud v nedávném rozsudku č.j. 30 Cdo 3118/2020-250 vyjasnil některé otázky odškodňování nepřiměřené délky správních řízení podle zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Konkrétně se věnoval případu, kdy byla namítána nepřiměřená délka daňového řízení. Starší judikatura k odškodňování nepřiměřené délky správních řízení Původně rozhodovací praxe Nejvyššího soudu připouštěla odškodňování nepřiměřené délky správních řízení pouze tam, kde se jednalo o řízení, které by spadalo pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva). Muselo se jednat o řízení, jehož předmět měl civilněprávní povahu. Na základě judikatury ESLP bylo na místě klást tyto otázky, […]
Vystupování české vlády za „nouzového stavu“ se stalo předmětem mnoha diskuzí článků, diskuzí a také internetového humoru. S obrovskou nevírou jsme sledovali, kam až mohou veřejní činitelé zajít. Na pomyslné první příčce v souboji o nejhloupější výrok je proto pořádná tlačenice. Zatímco některé řeči byly spíše k smíchu, řada jiných oprávněně vzbouzela silné obavy. Zapadnout by rozhodně neměla drsná slova ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která adresovala soudcům a podnikatelům. Proto jsme podali žalobu a požadujeme, aby soud prohlásil její výroky za nezákonný zásah.