Sudičské jednání jako důvod zamítnutí peněžité satisfakce za nepřiměřenou délku řízení

Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 14. 12. 2018 (sp. zn. 30 Cdo 2622/2018) zabýval dovoláním ohledně odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni peněžní satisfakci s odůvodněním, že postačuje satisfakce morální, neboť žalobkyně je osobou iniciující vyšší množství soudních sporů (bezmála třicet řízení), a tedy újmu neprožívá tak intenzivně jako osoba, která vede jediné či málo soudních řízení. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené považoval konstatování porušení práva za adekvátní odškodnění žalobkyně a peněžitou satisfakci jí nepřiznal. Žalobkyně se následně obrátila na Nejvyšší soud.

Soudy musí řádně odůvodnit, proč dle nich nevznikl nárok na odškodnění za nepřiměřeně dlouhé správní řízení (IV. ÚS 2800/16)

Ústavní soud v říjnu rozhodl o naší ústavní stížnosti ve věci odškodnění za nepřiměřenou délku správního řízení. Ústavní soud zrušil prvoinstanční a druhoinstanční rozhodnutí z důvodu, že soudy dostatečně neodůvodnily svá rozhodnutí o nároku žadatelky o odškodnění na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Odškodňovací řízení, které již trvá dva roky, se tak nyní vrací zpátky na začátek – k obvodnímu soudu. Nepřiměřeně dlouhé správní řízení Žadatelka o odškodnění byla účastnicí nepřiměřeně dlouhé správního řízení o určení právního vztahu, jehož předmětem bylo určení, zda se v předmětné lokalitě nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Řízení probíhalo od 10. 3. 2010 do 1. 9. 2015, tedy více než pět let. Důvodem […]

Právo na přiměřenou délku řízení a porušení dalších základních práv účastníka řízení

Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízením, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl účastník řízení (poškozený) v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Takový stav přitom vyplývá z nejistoty ohledně výsledku sporu, kterou trpí v zásadě každý účastník nepřiměřeně dlouhého řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, rozsudek ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4091/2011, a rozsudek ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1436/2013). Primárně je tedy účelem náhrady kompenzovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů.