Text velké novely stavebního zákona byl konečně konsolidován a odeslán k publikaci do sbírky zákonů. Tam bude zveřejněna v listopadu a jako celek nabude účinnosti od ledna 2027. Řada ustanovení, která se týkají řízení před stavebním úřadem, ale nabude účinnosti již od začátku prosince. Mezi tyto změny patří také nové přechodné ustanovení, které znamená, že všechna neskončená řízení podle starého stavebního zákona se dokončí již podle stavebního zákona nového, a to dokonce v jeho znění po novele.
Mnozí vlastníci se v procesu územního plánování snaží tvrdit, že měli legitimní očekávání, že územní plán zůstane neměnný, protože měli připravenou projektovou dokumentaci, nebo už dokonce získali některá závazná stanoviska. Poté, co Ústavní soud řekl, že při územním plánování musí být zohledněna nejen pravomocná, ale i nepravomocná povolení záměru, tlak vlastníků ještě vzrostl. Proto jim musí NSS pracně vysvětlovat, že závazné stanovisko opravdu nepředstavuje legitimní očekávání.
Velká novela stavebního zákona, která byla schválena jako sněmovní tisk 67 a v listopadu by měla být publikována ve sbírce zákonů, přináší řadu zásadních dopadů do územního plánování i povolovacích řízení. Jednou z těchto změn je úplné zrušení oddílu „Dělení a scelování pozemků“. To znamená, že v roce 2027 již nadále nebudou stavební úřady o dělení a scelování pozemků vůbec rozhodovat.
Velká novela stavebního zákona známá jako Lex Developer přinesla krom mnoha dalších velmi problematických ustanovení pravidlo, které zcela vyprazdňuje územní plán obce. Jde o nový § 193 odst. 6. Podle něj bude totiž platit, že se soulad záměru s územním plánem bude posuzovat ke dni podání žádosti o povolení záměru, nikoliv ke dni rozhodnutí stavebního úřadu. Znamená to, že v situaci, kdy se obec pokusí změnit špatnou regulaci v územním plánu, stavebník jednoduše zahájí povolovací řízení a „bude mít vystaráno“, změna územního plánu se jej nebude týkat. Myslíme si, že by obce mohly přejít do protiútoku a do územních plánů začít dávat vlastní „protideveloeprská“ přechodná ustanovení.
To, že je novela stavebního zákona psána čistě pro investory, už je veřejně známá věc. Taky proto se tomuto legislativnímu veledílu přezdívá „Lex Developer“. Jedna z nejhorších věcí, pokud jde o územní plánování, je zamýšlená podoba § 193 odst. 6 stavebního zákona. Právě díky ní se totiž stavebníci stanou prakticky „imunní“ vůči jakékoliv snaze obce změnit územní plán.
V 17. Povídání se vracíme k velké novele stavebního zákona, pro kterou se už v začal používat pojem “Lex developer”. Podle nového § 193 odst. 7 má platit, že stavební úřad posuzuje soulad s územním plánem ke dni podání žádosti; to platí dokonce i v řízení odvolacím, přezkumném a v opakovaném řízení. Tato úprava se snaží “přebít” dosavadní judikaturu správních soudů, podle které se soulad záměru s územním plánem posuzuje ke dni vydání rozhodnutí. Podle našeho názoru tak právo na samosprávu skutečně dostává “na frak”. Smysl pak nedává úprava přechodných ustanovení a je otázkou, zda vůbec bude ještě dávat smysl pořizovat stavební uzávěry…
Velká novela stavebního zákona je šílená v mnoha ohledech a můžeme se jen modlit, že nikdy doopravdy nebude schválená. Jako by už toto nestačilo, ještě se na ní přiživují nejrůznější politikové. Jedním z nich je i Turek a jeho dojemná péče o obce bojující proti akceleračním zónám vymezeným ve Změně č. 2 Územního rozvojového plánu. Protože se éterem šíří nejrůznější rozjásané informace o tom, jak to Turek akceleračním zónám natřel a dal obcím právo veta, cítíme potřebu uvést vše na pravou míru.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k situaci, kdy obec měla územní plán, který vymezoval zastavitelnou plochu. Nový územní plán ale vymezil jen část pozemků jako zastavitelných a zbytek převedl do územní rezervy. Je třeba předeslat, že tentokrát to obec nevyhrála, takže je jasné, že bylo něco asi hodně špatně, např. to, že obec vůbec nerespektovala již vydaná pravomocná rozhodnutí, ani fakt, že už byla vybudována část potřebné infrastruktury.
Kromě zaměření na územní plánování jsme také rádi, když obcím můžeme pomoci zabránit nepřiměřeně rozsáhlé a nedostatečně připravené výstavbě. Proto nás těší, že Krajský úřad Středočeského kraje vyhověl našemu odvolání a zrušil rozhodnutí o umístění stavby na 3 průmyslové haly o výměře asi 18 tisíc m2. Obci mj. vadilo, že stavebník si nechtěl život komplikovat odvozem zeminy a hodlal ji deponovat v blízkém okolí.
Nejvyšší správní soud řešil případ investora, který chtěl stavět výkrmnu drůbeže, ale žádost o povolení záměru podal pozdě a než stavební úřad rozhodl, došlo ke změně územního plánu, která už záměr neumožňovala. Důležité je zdůraznit, že v procesu pořizování územně plánovací dokumentace byl investor naprosto pasivní a svoje zájmy nijak nehájil. Soudy mu proto vůbec nijak nepomohly.