Máme radost, že se nám podařilo dosáhnout rozsudku, který upřesňuje, za jakých okolností je možné v nezastavěném území realizovat solární a větrné elektrárny. Soud se přitom ztotožnil s naší argumentací a za nesprávnou označil metodiku MMR.
Potěšil nás rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, který našemu klientovi přiznal nárok na smluvní pokutu převyšující 1,8 mil. Kč za prodlení investora se zbudováním dopravní a technické infrastruktury. Jednalo se o záměr výstavby bytových a rodinných domů nedaleko Prahy.
Kromě zaměření na územní plánování jsme také rádi, když obcím můžeme pomoci zabránit nepřiměřeně rozsáhlé a nedostatečně připravené výstavbě. Proto nás těší, že Krajský úřad Středočeského kraje vyhověl našemu odvolání a zrušil rozhodnutí o umístění stavby na 3 průmyslové haly o výměře asi 18 tisíc m2. Obci mj. vadilo, že stavebník si nechtěl život komplikovat odvozem zeminy a hodlal ji deponovat v blízkém okolí.
Právo podat odvolání proti rozhodnutí o tom, že záměr nepodléhá posouzení vlivů záměru na životní prostředí (EIA) má oznamovatel, dotčená veřejnost uvedená v § 3 písm. i) bodě 2 a dotčené územní samosprávné celky (§ 7 odst. 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí). NSS se v nedávném rozsudku zabýval tím, zda obec Palkovice splňovala podmínku, aby se ve vztahu k řešenému záměru jednalo o dotčený územní samosprávný celek.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o případu, kdy jeden člověk nesouhlasil s výstavbou rodinného domu svého souseda. Uvedl řadu argumentů, z nichž mnoha soudy nepopřály sluchu, ale přeci jen se nespokojenému žalobci podařilo docílit toho, že NSS vrátil rozsudek Městskému soudu v Praze. Důvodem bylo nedodržení požadavků na ochranu lesa.
Nejvyšší správní soud se zabýval naplněním podmínek pro povolení výjimky dle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny ve vztahu k výstavbě tzv. Vestecké spojky v Praze. Potvrdil rozhodnutí krajského soudu, který rozhodnutí o výjimce zrušil.
Nejvyšší správní soud dnes rozhodoval o jednom územním plánu, který umožňoval novou bytovou výstavbu. Sousední vlastníci si mj. stěžovali na to, že dojde ke zvýšení dopravní zátěže. Právě na tomto argumentu NSS rozsudek KS zrušil a vrátil mu věc k novému řízení.
Stává se, že stavebníkům je velmi dobře známo, že jejich pozemek není pro výstavbu tak úplně košer, ale přesto požádají o povolení záměru a stavební úřad to tak trochu pokryje a vydání povolení, které je následně pro nejrůznější nezákonnosti zrušeno. Stavebníci se pak velice diví a dušují se, že o vadách vůbec, ale vůbec nevěděli. Podobný případ řešil NSS.
Nejvyšší správní soud řešil spor o to, jestli Magistrát města Brna rozhodl správně ve věci odvolání proti rozhodnutí o odstranění dočasné stavby, na jejímž místě chtělo stavět samo město Brno. Podstatné je, že úředníci městské části Bystrc vyloučeni už byli. Měli tedy být automaticky vyloučeni i „městští“ úředníci?
Nejvyšší správní soud se zabýval (opět) charakterem území pražské čtvrti, a to ve sporu, v rámci kterého se MČ Praha 5 snažila zabránit realizaci jednoho většího bytového domu. Bohužel byla neúspěšná. Bytové domy podle NSS do větších měst zkrátka patří.