Mnozí vlastníci se v procesu územního plánování snaží tvrdit, že měli legitimní očekávání, že územní plán zůstane neměnný, protože měli připravenou projektovou dokumentaci, nebo už dokonce získali některá závazná stanoviska. Poté, co Ústavní soud řekl, že při územním plánování musí být zohledněna nejen pravomocná, ale i nepravomocná povolení záměru, tlak vlastníků ještě vzrostl. Proto jim musí NSS pracně vysvětlovat, že závazné stanovisko opravdu nepředstavuje legitimní očekávání.
Ve 26. Povídání se věnujeme časté námitce ze strany vlastníků pozemků, kteří říkají: Proč obec zvolila právě minimální velikost pozemku 800 m2 a ne 600 m2? Proč obec stanoví max. zastavitelnost pozemku 60% a ne 80%? apod. Nejprve se věnujeme obecně odůvodnění toho, proč si obec přeje rozvolnit výstavbu, následně pak přejdeme ke konkrétním regulativům. Citujeme z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 66 A 11/2026-83, který uvedl, mj. že “. Po obci nelze žádat, aby matematicky prokázala, že „správná“ hranice je zrovna 600 m2, a ne o něco méně či více…”
Již jsme psali o rozsudku obvodního soudu, který přiznal našemu klientovi nárok na smluvní pokutu převyšující 1,8 mil. Kč za prodlení investora se zbudováním dopravní a technické infrastruktury. Developer se odvolal, ale Městský soud v Praze nám dal opětovně za pravdu.
Máme radost, že se nám podařilo dosáhnout rozsudku, který upřesňuje, za jakých okolností je možné v nezastavěném území realizovat solární a větrné elektrárny. Soud se přitom ztotožnil s naší argumentací a za nesprávnou označil metodiku MMR.
Potěšil nás rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, který našemu klientovi přiznal nárok na smluvní pokutu převyšující 1,8 mil. Kč za prodlení investora se zbudováním dopravní a technické infrastruktury. Jednalo se o záměr výstavby bytových a rodinných domů nedaleko Prahy.
Kromě zaměření na územní plánování jsme také rádi, když obcím můžeme pomoci zabránit nepřiměřeně rozsáhlé a nedostatečně připravené výstavbě. Proto nás těší, že Krajský úřad Středočeského kraje vyhověl našemu odvolání a zrušil rozhodnutí o umístění stavby na 3 průmyslové haly o výměře asi 18 tisíc m2. Obci mj. vadilo, že stavebník si nechtěl život komplikovat odvozem zeminy a hodlal ji deponovat v blízkém okolí.
Právo podat odvolání proti rozhodnutí o tom, že záměr nepodléhá posouzení vlivů záměru na životní prostředí (EIA) má oznamovatel, dotčená veřejnost uvedená v § 3 písm. i) bodě 2 a dotčené územní samosprávné celky (§ 7 odst. 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí). NSS se v nedávném rozsudku zabýval tím, zda obec Palkovice splňovala podmínku, aby se ve vztahu k řešenému záměru jednalo o dotčený územní samosprávný celek.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o případu, kdy jeden člověk nesouhlasil s výstavbou rodinného domu svého souseda. Uvedl řadu argumentů, z nichž mnoha soudy nepopřály sluchu, ale přeci jen se nespokojenému žalobci podařilo docílit toho, že NSS vrátil rozsudek Městskému soudu v Praze. Důvodem bylo nedodržení požadavků na ochranu lesa.
Nejvyšší správní soud se zabýval naplněním podmínek pro povolení výjimky dle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny ve vztahu k výstavbě tzv. Vestecké spojky v Praze. Potvrdil rozhodnutí krajského soudu, který rozhodnutí o výjimce zrušil.
Nejvyšší správní soud dnes rozhodoval o jednom územním plánu, který umožňoval novou bytovou výstavbu. Sousední vlastníci si mj. stěžovali na to, že dojde ke zvýšení dopravní zátěže. Právě na tomto argumentu NSS rozsudek KS zrušil a vrátil mu věc k novému řízení.