Mnozí vlastníci se v procesu územního plánování snaží tvrdit, že měli legitimní očekávání, že územní plán zůstane neměnný, protože měli připravenou projektovou dokumentaci, nebo už dokonce získali některá závazná stanoviska. Poté, co Ústavní soud řekl, že při územním plánování musí být zohledněna nejen pravomocná, ale i nepravomocná povolení záměru, tlak vlastníků ještě vzrostl. Proto jim musí NSS pracně vysvětlovat, že závazné stanovisko opravdu nepředstavuje legitimní očekávání.
Běžící řízení nebrání změně ÚPD
Nejvyšší správní soud řekl: „Tvrdí-li stěžovatelé, že dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2217/24 může legitimní očekávání vzniknout i z jiného postupu správního orgánu, nejen z územního rozhodnutí, nelze jim zcela přisvědčit.
Citovaný nález není bez dalšího na posuzovanou věc přenositelný. Na rozdíl o nynějšího případu v této věci existovalo nepravomocné společné povolení a další okolnosti svědčící o pokročilosti přípravy záměru. Je třeba zdůraznit, že samotná existence závazných stanovisek, či vedení povolovacího řízení zpravidla nenahrazují povolení záměru a nebrání změně územně plánovací dokumentace.“
Situace bude samozřejmě o dost složitější poté, co v rámci předsazené účinnosti velké novely stavebního zákona nabude účinnosti nová podoba § 193. Více jsme o tom psali zde a zde.
Podle rozsudku NSS čj. 8 As 55/2026-52 ze dne 26. 10. 202026