(Klikněte na obrázek komiksu pro zobrazení v plné velikosti). Celý nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 8/16 je dostupný zde.
Nejvyšší soud spolu s Centrem dopravního výzkumu 24. ledna 2018 představili veřejnosti internetovou databázi soudních rozhodnutí týkajících se mimo jiné náhrady nemajetkové újmy na zdraví. Co všechno tato databáze na adrese obsahuje a umí?
Je možné, aby si obec sjednala s investorem smlouvu, ve které se investor zaváže obci poskytnout finanční příspěvek na vybudování veřejné infrastruktury? Odpověď poskytl již v roce 2013 Nejvyšší soud ČR. Níže najdete rozbor jeho rozsudku.
V roce 2016 plénum ÚS zrušilo systém složení senátů, které do té doby zůstávaly neměnné po celou dobu výkonu mandátu soudců. Ústavní soud tvoří čtyři tříčlenné senáty, k jejichž obměnám doposud docházelo pouze z důvodu zániku soudcovské funkce. Od 1. ledna 2016 se však každé dva roky přesouvají vždy čtyři soudci mezi jednotlivými senáty. Po „dvouletce“ 2016 a 2017 tak od 1. ledna 2018 došlo opět ke změně složení senátů. Cílem této organizační změny je zejména podpořit profesní rozvoj soudců a rozšířit názorovou pluralitu při současném zachování jednoty judikatury ÚS a shodných procesních postupů všech senátů.
S funkcí zastupitele je spojeno mimo jiné také rozhodování o tom, jakým způsobem bude nakládáno s majetkem obce. Jelikož existuje riziko, že by zastupitelé k tomuto „cizímu“ majetku nepřistupovali stejně zodpovědně jako k majetku vlastnímu, je jim zákonem uložena povinnost přistupovat k majetku obce s péčí řádného hospodáře. V tomto článku si rozebereme pouze možné konotace vyplývající z občanskoprávní odpovědnosti zastupitelů. Možné trestněprávní dopady budou předmětem dalšího článku.
(Klikněte na obrázek komiksu pro zobrazení v plné velikosti). Celý nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3749/17 je dostupný zde.
Odpovědnost zastupitelů je někdy preventivně omezována tím, že zastupitelé hlasují neveřejně. Když se několik zastupitelů zdrží hlasování a nehlasují pro určitý kontroverzní návrh, tak následně může být obtížně zjistitelné, kdo jak hlasoval. Je takový postup právně v pořádku?
V několika předešlých článcích se naše advokátní kancelář věnovala aktuální otázce týkající se prezidentské volby. Konkrétně otázce, zda proběhla registrace vybraných kandidátů na prezidenta republiky v souladu se zákonem či nikoliv, a to v důsledku skutečnosti, že vybraní poslanci a senátoři při registraci vyjádřili podporu více než jednomu jedinému kandidátu. Přestože se k této věci v uplynulých týdnech vyjádřili postupně Nejvyšší správní soud i Ústavní soud, s ohledem na objektivní okolnosti svazující jejich rozhodování zůstala výsledná odpověď do značné míry zahalena stínem nesrozumitelnosti a spornosti vedoucí až k pochybám o regulérnosti nadcházejících voleb. Nyní se tedy zamyslíme nad tím, zda může být jejich výsledek v tomto směru zpochybněn.
Naše kancelář se v uplynulých týdnech věnovala otázce možnosti členů zákonodárného sboru. Nejprve jsme v článku „Mohou se jednotliví poslanci a senátoři podílet na podání více než jedné kandidátní listiny pro volby prezidenta republiky?“ představili vlastní analýzu sporné situace, a dále pak v článku „Usnesení Nejvyššího správního soudu k otázce registrace kandidátů na prezidenta republiky“ uvedli komentované shrnutí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v dané věci. Nyní se díky ústavní stížnosti podané paní Terezií Holovskou, jež iniciovala dřívější řízení před Nejvyšším správním soudem, mohl k věci vyjádřit rovněž Ústavní soud – orgán ochrany ústavnosti.