V několika předešlých článcích se naše advokátní kancelář věnovala aktuální otázce týkající se prezidentské volby. Konkrétně otázce, zda proběhla registrace vybraných kandidátů na prezidenta republiky v souladu se zákonem či nikoliv, a to v důsledku skutečnosti, že vybraní poslanci a senátoři při registraci vyjádřili podporu více než jednomu jedinému kandidátu. Přestože se k této věci v uplynulých týdnech vyjádřili postupně Nejvyšší správní soud i Ústavní soud, s ohledem na objektivní okolnosti svazující jejich rozhodování zůstala výsledná odpověď do značné míry zahalena stínem nesrozumitelnosti a spornosti vedoucí až k pochybám o regulérnosti nadcházejících voleb. Nyní se tedy zamyslíme nad tím, zda může být jejich výsledek v tomto směru zpochybněn.

Dosavadní soudní rozhodnutí

Jak jsme již blíže uvedli v článku „Usnesení Nejvyššího správního soudu k otázce registrace kandidátů na prezidenta republiky“, Nejvyšší správní soud sice usnesením ze dne ze dne 13. 12. 2017, č. j. Vol 84/2017-175, obsáhle konstatoval, že za současného právního stavu se může člen zákonodárného sboru (ať už poslanec či senátor) spolupodílet na návrhu pouze jednoho kandidáta na prezidenta republiky, učinil tak pouze akademicky (obiter dictum), jelikož současně návrh na zrušení rozhodnutí o registraci problematických kandidátů z procesních důvodů odmítl, a proto předmětná rozhodnutí nemohl případně zrušit.

Ústavní soud se pak v usnesení ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 46/17, o němž jsme hovořili také v článku „Otázka registrace kandidátů na prezidenta republiky před Ústavním soudem“, k samotné otázce, zda je možné, aby se členové zákonodárného sboru podíleli na návrhu více prezidentských kandidátů, nijak výslovně nevyjádřil.

Pochybnosti o platnosti nadcházejících voleb

Jak bylo uvedeno výše, Nejvyšší správní soud tak na jednu stranu označil výklad Ministerstva vnitra, na jehož základě byla registrována většina prezidentských kandidátů za chybný, ale zároveň rozhodnutí o registraci ponechal v platnosti; žádnou změnu pak nepřineslo ani rozhodnutí Ústavního soudu. Logicky se tak objevila otázka, jaký bude mít tento stav dopad na výsledek prezidentské volby, jíž se budou účastnit jedinci, kteří dle názoru Nejvyššího správního soudu neměli být zaregistrováni.

Skutečnost, že současná situace působí z právního pohledu poněkud nedotaženě, vyplývá rovněž z odlišného stanoviska čtveřice soudců k výše uvedenému usnesení Ústavního soudu. Ti jednak většině pléna Ústavního soudu vytknuli, že se ve svém odmítavém usnesení vůbec nevyjádřila (byť třeba rovněž pouze akademicky) ke klíčové otázce, zda tentýž poslanec nebo senátor může navrhnout vícero kandidátů. Dále pak uvedli, že bez vyjasnění této otázky „mohou být tyto prezidentské volby následně zpochybňovány jako nelegitimní či dokonce nelegální, a to v podstatě bez ohledu na jejich výsledek“.

Rovněž se pak po zmíněném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu objevila vyjádření ze strany odborné veřejnosti, např. Ústavních právníků Wintra, Pavlíčka a Kysely, kteří v článku dostupném zde dokonce nechali slyšet v tom smyslu, že skutečnost, že se prezidentské volby účastí rovněž kandidáti zaregistrovaní na základě výkladu, jež Nejvyšší správní soud označil za protiprávní, by hypoteticky mohla vést ke zpětnému prohlášení voleb za neplatné.

Posouzení platnosti voleb

Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, v § 66 stanoví, že existuje-li dojem, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta, může každý občan zapsaný do voličského seznamu nebo subjekt, který navrhoval kandidátní listinu, podat návrh na neplatnost této volby, a to do 7 dnů po vyhlášení jejího celkového výsledku. Na uvedené plynule navazuje § 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, který stanovuje podrobný průběh řízení o určení neplatnosti voleb. Prakticky kdokoliv tak může zpětně zpochybnit výsledek právě proběhlých voleb u Nejvyššího správního soudu.

Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2004, č. j. Vol 6/2004-12, publ. pod č. 354/2004 Sb. NSS, a mnoha dalších, soud posuzuje volební stížnost ve třech krocích:

  • zaprvé zkoumá, zda došlo k tvrzené nezákonnosti;
  • zadruhé zkoumá, zda mezi zjištěným porušením volebního zákona a výsledkem napadené volby existuje přímý vztah (souvislost s volebními výsledky);
  • zatřetí ověřuje, zda zjištěná protizákonnost je natolik intenzivní, že volební výsledek výrazně (nebo zásadně) zpochybňuje.

Nejvýznamnějším a na posouzení nejkomplikovanějším z představených kroků je pochopitelně krok poslední. Jak vyplývá nejen z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, ale také Ústavního soudu (např. nález ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 57/10), česká právní úprava soudního přezkumu voleb nezná kategorii absolutních vad, které by že automaticky vedly ke zrušení voleb s nutností jejich opakování, a tak všechny možné vady a pochybení je třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb (podle principu proporcionality). Aby bylo možno konstatovat dostatečně intenzivní nezákonnost doprovázející průběh voleb, vedoucí k eventuálnímu zneplatnění jejich výsledku, musí nastat situace, v níž se lze důvodně domnívat, že by volby dopadly odlišně, pokud by nedošlo ke zjištěné nezákonnosti (soudy hovoří přímo o „zatemnění“ volebního výsledku).

V případě volby prezidenta republiky v situaci, kdy by se jí účastnil neoprávněný kandidát, by o onom zatemnění bylo možno mluvit, pokud by příslušný kandidát volby vyhrál či alespoň postoupil do jejich druhého kola; eventuálně pokud by v kole prvním získal takový počet hlasů, že by to prokazatelně ovlivnilo složení kandidátů postupujících do druhého kola.

Nesrovnalosti týkající se registrace kandidáta nelze po volbách zpochybnit

Následné zrušení voleb z důvodu účasti kandidáta, který se jich po právu účastnit neměl, není v našem právním prostředí ničím novým. Coby příklad z docela nedávného doby lze uvést usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, č. j. Vol 4/2016-191 (dostupné zde), v němž byla vyslovena neplatnost senátních voleb konaných v roce 2016 ve volebním obvodu č. 4 v Mostě. V těchto volbách byla senátorkou zvolena Alena Dernerová, přestože její kandidatura byla zmocněnkyní politického hnutí, za něž kandidovala, před konání voleb včas odvolána (což protiprávně příslušný úřad ignoroval).

Na první pohled by se dalo říci, že pokud bylo možno z důvodu účasti kandidátky (a především jejího zvolení), která se voleb účastnit neměla (resp., k jejímž hlasům nemělo být přihlédnuto), zrušit výsledek části senátních voleb, nic nebrání tomu, aby byly z obdobného důvodu zrušeny rovněž volby prezidentské. V obou těchto případech se nicméně jedná o diametrálně odlišné situace s relevantním dopadem na možnosti jejich soudního přezkumu.

Jak správně v rámci výše citovaného rozhodnutí ve věci senátních voleb uvedl Nejvyšší správní soud, ve volebním soudnictví platí zásada souslednosti jednotlivých přezkoumávaných volebních fází, což ve výsledku znamená, že po uzavření některé fáze volebního procesu nelze tutéž fázi znovu otevírat a zpětně zpochybňovat. Jedná se zajisté o projev požadavku na zachování potřebné míry právní jistoty (jejímž opakem je právě stav, v němž lze relevantně zpochybnit cokoliv kdykoliv). Sledujíce tyto zásady existují v tuzemské právní úpravě (soudním řádu správním) tři samostatná řízení ve věcech volebních:

  • řízení o ochraně ve věcech seznamu voličů (poskytující ochranu proti pochybením v případech registrace voličů);
  • řízení o ochraně ve věci registrace kandidátů a kandidátních listin (poskytující ochranu v případě protiprávního nezaregistrování nebo protiprávního zaregistrování kandidátní listiny);
  • řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti voleb, volby kandidáta nebo hlasování (poskytující ochranu proti nezákonnostem v průběhu voleb).

V případě senátních voleb 2016 byla předmětná kandidátka platně registrována, proti čemuž žádná z k tomu oprávněných osob neprotestovala. Sporná otázka přišla až po její registraci ve vztahu k následnému odvolání kandidatury, přičemž její dopad bylo možno řešit až v další fázi soudního přezkumu ve věcech volebních – přezkumu samotné platnosti proběhnuvší volby.

V „našem“ případě týkajícího se prezidentské volby se předestřený problém týkal již fáze registrace kandidátních listin. Jak jsme upozorňovali dříve (například již v naší analýze dostupné zde) právo zahájit řízení ve věci registrace kandidátních listin je umožněno (vyhrazeno) pouze uzavřenému okruhu subjektů úzce spojených s politickou soutěží, jež v daných volbách probíhá. Pokud pak bylo o návrzích na poskytnutí ochrany ve věci registrace kandidátních listiny rozhodnuto (byť nemeritorně) nebo pokud ve stanovené lhůtě nebyly příslušnými subjekty námitky ve věci registrace vzneseny, nelze je již uplatňovat ve fázi řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti voleb; relevantní pak není ani případná námitka, že „zbytek“ občanů tyto skutečnosti dříve namítat nemohl (tento závěr byl uveden dále také např. v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2004, č. j. Vol 11/2004-31, publ. pod č. 471/2005 Sb. NSS).

Aktuální závěr

Z uvedeného tedy vyplývá, že jakkoliv bude možno zpětně na nadcházející prezidentskou volbu fakticky pohlížet se smíšenými pocity a spekulovat o tom, do jaké míry lze její výsledek považovat za legitimní, námitky týkající se skutečnosti, že registrace většiny kandidátů účastnících jí byla provedena nezákonně, nebude možno formálně v rámci následné kontroly zákonnosti jejího průběhu úspěšně uplatnit.

S ohledem na vše uvedené jak v tomto článku, tak článcích chronologicky mu předcházejících nelze než uzavřít, že přes interpretační otázky, které registraci kandidátů pro prezidentskou volbu provázely, je současný stav po právní stránce definitivně „zakonzervován“ a je dále pouze na voličích, jaký bude mít letošní volba prezidenta výsledek. Pokud pak nebude volby provázet např. kupčení z hlasy či rozsáhlé chyby při sčítání odevzdaných hlasovacích lístků, bude tento výsledek konečný.