Nejvyšší správní soud opět nepomohl Územnímu plánu Brna. Jednoduše se to nedá, protože tohleto opatření obecné povahy prostě není odůvodněné. Rozsudek neobsahuje nové závěry, až na jeden. Územní rozhodnutí pro infrastrukturu je prý docela důležité a může ovlivnit to, jaký způsob využití bude přiřazen té které ploše.
Nejvyšší správní soud řešil změnu územního plánu Zlína. Dospěl k zajímavému názoru: o zákonnosti vymezení zastavitelné plochy v územním plánu nerozhoduje to, jaké vlastnosti má pozemní komunikace, na kterou má být zastavitelná plocha napojena.
Nejvyšší správní soud opět dostal možnost vyjádřit se k důležitostí etapizace v územním plánu. NSS se vyjadřoval i k požadavku na minimální šíři veřejného prostranství.
Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu jedné obce, která se týkala vymezení pozemní komunikace. Jak to tradičně bývá, vlastníci nesouhlasili s tím, že obec chtěl vést silnici právě přes jejich pozemky. Protože řešení dopravní infrastruktury v územním plánu není vůbec jednoduché, je jistě zajímavé si blíže říct, k jakým závěrům soud dospěl.
Krajský soud v Brně se zabýval tím, zda bylo řádně odůvodněno opatření obecné povahy vydané Magistrátem města Brna dne 14. 10. 2024, kterým byla stanovena přechodná úprava provozu na pozemní komunikaci – místní komunikaci III. tř., ul. Bubeníčkova. Toto opatření omezilo dobu vyhrazeného parkování na dobu 7-19 hod. a z dodatkové tabulky vypustilo vyhrazení pro invalidní pracovníky a klienty společností sídlících na v návrhu uvedené nemovitosti.
Každý územní plán musí nějakým způsobem řešit veřejnou infrastrukturu a obvykle se stává, že některý vlastník nesouhlasí s tím, aby zrovna přes jeho pozemek vedla kanalizace, vodovod nebo silnice. Dobře odůvodnit vymezení veřejně prospěšné stavby může být docela náročné.
V rozsudku z konce listopadu 2025 Nejvyšší soud řešil otázku, zda osvobození od povinnosti platit za odvádění srážkových vod z dálnic, silnic, místních komunikací veřejně přípustných se vztahuje i na příslušenství těchto komunikací, tedy cestmistrovství.
Není tajemstvím, že nový stavební zákon není napsán zrovna nejlépe. Jednou z potíží jsou poměrně nejasné formulace, které umožňují dvojí výklad pravidla. Příkladem je § 123 odst. 5, který se týká stavebních uzávěr a možnosti zakázat realizaci dopravní a technické infrastruktury.
Krajský soud v Praze se zabýval situací, kdy uzavírka silnice znemožňovala vlastníkům přístup k jejich nemovitosti. Nebudeme vás napínat, soud vlastníkům vyhověl a opatření zrušil.
Nejvyšší správní soud řešil další případ z nekonečné ságy sporů o existenci veřejně přístupných účelových komunikací. Tentokrát dal poněkud netradičně za pravdu vlastníkům, kteří prý vyjadřovali dost silný nesouhlas s existencí předmětné cesty.