Nejvyšší správní soud se opět zabýval územním plánem, který nebyl prakticky vůbec odůvodněn. Je až s podivem, že k podobným rozhodnutím dochází stále dokola, když se z tohoto nedostatku územních plánů stala notoricky známá věc. NSS potvrdil, že to, že dotčený vlastník nepodal námitky (připomínky) rozhodně neznamená, že pořizovatel může povinnost alespoň obecně regulaci zdůvodnit, hodit za hlavu. Dále se NSS zabýval neurčitostí regulace.
Nejvyšší správní soud se zabýval další stavební uzávěrou, konkrétně pak tím, jaký rozsah omezení stavební činnosti je ještě přípustný. Předesíláme, že se soudci opět postavili za obec, což ukazuje, že vydávání dobře promyšlených a odůvodněných stavebních uzávěr není vůbec špatný nápad.
Jedné vlastnici se nelíbilo, že obec vydala nový územní plán, podle kterého už neměla pozemky určené pro výstavbu bydlení, ale jen louku v nezastavěném území. Územní plán samospráva obhájila, zejména díky dobrému odůvodnění a taky proto, že předchůdce naší vlastnice nebyl vůbec aktivní a nepokusil se stavět.
Krajský soud v Brně zrušil část územního plánu jedné obce, protože požadoval, aby územní studie vymezila v rámci jedné plochy veřejné prostranství – park o minimální velikosti 0,7 ha a poměru stran 1:4 až 2:3. Důvody pro tento požadavek byly čistě estetické, nikoliv funkční, což soudu nestačilo.
Jedna malá obec s poetickým názvem měla kdysi dávno územní plán, který v roce 2015 pozbyl platnosti. Tento „historický“ dokument vymezoval obrovskou zastavitelnou plochu. Jak to tak bývá, obec o takový rozvoj bydlení z řady důvodů nestála a nový územní plán už plochu nevymezil. Celý případ proto skončil u soudu, u kterého obec vyhrála a svůj územní plán uhájila. Jsme rádi, že jsme samosprávě mohli právě my pomoct s odůvodněním regulace a taky se zastoupením v soudním sporu.
Územní plány mnoha obcí trpí jednou nepříjemnou bolístkou – mnohdy nesmyslným nadužíváním institutu územní studie, jejichž pořízení podmiňuje výstavbu v jednotlivých zastavitelných plochách. V některých případech se proto stává, že územní studie se nezpracuje včas a někdy se dokonce obce pokouší podmínku obsaženou v územním plánu jeho změnou prodlužovat.
Mnohé obce vůbec netuší, že veřejná prostranství mohou být nepříjemnou „časovanou bombou“, pokud se jejich vlastníci rozhodnou samosprávu žalovat kvůli bezdůvodnému obohacení. Názory soudů se navíc pořád vyvíjí. Co zajímavého řekly Nejvyšší soud a Ústavní soud v posledních letech?
Jedna obec vydala nový územní plán, ve kterém z dříve zastavitelných pozemků, kde bylo možné realizovat nízkopodlažní stavby pro bydlení, udělala nezastavěné území. U soudu neuspěla, protože neopakovala veřejné projednání, i když podstatně změnila regulaci pozemků.
Nejvyšší správní soud se včera zabýval velmi důležitou otázkou: Může stavební uzávěra trvat i déle než šest let? Ve stručnosti lze shrnout, že to v některých situacích NSS vůbec nevadí.
Pravidelně sledujeme novinky a judikaturu týkající se územního plánování, plánovacích smluv a náhrad za změny v území. Tentokrát vás seznámíme s rozhodnutími Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, které se týkají požadavků investorů na náhradu škody za zrušení zastavitelnosti v územním plánu. Stále platí, že soudy jsou na straně obcí a nikoliv investorů.