Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k nárokům na odůvodnění stavební uzávěry, které jsou nižší, než je tomu u územních plánů. Také proto není třeba se vydání stavební uzávěry přehnaně obávat.
Krajský soud v Praze dal obcím docela zajímavý návod, jak správně odůvodnit etapizaci v územním plánu a hlavně jak rozlišit mezi pozemky, které do pozdější etapy zařazeny jsou a které ne. Ve zkratce soudu stačilo, že obec na požadavek přeřazení pozemku do 1. etapy sdělila, že by tím došlo k narušení urbanistické koncepce a ochrany ZPF, že taková změna jen u jednoho pozemku v ploše Z14 by byla nelogická a konečně že etapizace chrání území obce před živelným zastavěním a zajišťuje čas pro přípravu odpovídající veřejné infrastruktury.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k tomu, kdy lze považovat tzv. obtěžování pohledem za přípustné a kdy už je naopak do soukromí souseda zasaženo příliš. Níže předkládáme hlavní závěry jeho rozsudku.
Krajský soud v Brně vydal rozsudek, kterým zrušil část Územního plánu města Brna. Šlo o to, že jeden vlastník byl nespokojený se zařazením pozemků do nestavebních ploch zeleně všeobecné. Měl štěstí, že už během pořizování návrhu územního lánu nebyl pasivní a podal rozsáhlou námitku. S tou se magistrát města Brně jakožto pořizovatel nebyl schopen vypořádat a právě kvůli nedostatečnému odůvodnění zásahu do vlastnického práva byla část nového brněnského územního plánu zrušena.
Setkáváme se s tím, že obce do územního plánu napíšou, že v té a v té lokalitě, bude vybudována pozemní komunikace pro zajištění dopravní obsluhy. Vymezí koridor pro tuto komunikaci, ale už zapomenou na to, aby zajistily realizovatelnost tohoto řešení skrze vymezení veřejně prospěšného opatření spojené s možností vyvlastnění. To je nesprávný postup, neboť v případě nesouhlasu některého vlastníka, nebude nikdy možné komunikaci postavit. Navíc jsou nepřiměřeně omezeni vlastníci, jejich pozemky jsou vymezením pozemní komunikace zatíženy.
Obce často v územních plánech nastavují nejrůznější podmínky pro výstavbu. Jednou z těch typických je požadavek na vybudování kanalizačního řadu pro jednotlivé lokality ještě před tím, než se v nich budou moci realizovat rodinné domy. Pro vlastníky je tato podmíněnost výstavby nepříjemná, protože neví, kdy dojde k jejímu splnění. Nejvyšší správní soud řekl, že to nevadí.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o osudu územního plánu, který omezil výměru staveb pro rekreaci na pouhých 12 m2. Územní plán neobstál, neboť podle NSS tak malá plocha k odpočinku nepostačuje.
Krajský soud v Praze nedávno rozhodoval o jedné stavební uzávěře. Protože řešil několik zajímavých věcí, mj. požadavky na grafickou část, stojí za to napsat o rozsudku článek. Navíc se jednalo o poměrně rozsáhlou stavební uzávěru, které se obce často (zbytečně) bojí. Vzhledem k tomu, že to obec u soudu v podstatě vyhrála, může být předmětná uzávěra a argumentace soudu inspirací jiným samosprávám a pořizovatelům.
Uspěli jsme ve složitém sporu, kdy jsme hájili právo vlastníka pozemku na to, aby obec změnou územního plánu vyplnila tzv. bílé místo v územním plánu, které vznikne, když dojde ke zrušení části dokumentace. Krajský soud v Českých Budějovicích konstatoval, že se obec svojí nečinností dopustila nezákonného zásahu. Soud rozhodoval napodruhé (nejprve soudci žalobu odmítli a museli jsme se obracet na NSS).
V jedné obci měnili územní plán, přičemž došlo ke zpřísnění podmínek etapizace. Obsah územního plánu předurčilo referendum, ve kterém lidé hlasovali o této otázce: „„Souhlasíte, aby Zastupitelstvo města D. zachovalo v územním plánu stanovené zásady etapizace, kde je mimo jiné určeno, že z obytných ploch by neměla být zahajována výstavba v dalších lokalitách do doby realizace velké většiny rodinných domů v lokalitách: Nad Papežem, Javorová, Na Kole, Západní zóna, a při nejbližší změně územního plánu upřesnilo, že velkou většinou se v tomto rozumí nejméně 85 %?“