Jedna obec na severní Moravě vyňala určitý pozemek ze zastavěného území a v důsledku toho měla vlastnice ze své parcely namísto plochy smíšené obytné jen plochu přírodní. U soudu vlastnice uspěla, část územně plánovací dokumentace byla zrušena. Důvodem bylo, jako tradičně, chybějící odůvodnění. Chyba to musela být velká, protože navrhovatelka byla během procesu pořizování pasivní, což značně snížilo její šance na soudní přezkum.
V 16. Povídání se vracíme k tématu náhrad investorům za zrušení/omezení zastavitelnosti, kterému jsme se věnovali v 11. díle. Nyní se zaměříme na to, za jaká omezení se náhrady poskytují a co vlastně může investor požadovat.
Nejvyšší správní soud řešil žalobu nějakých drsných stavebníků. Ti si totiž chtěli postavit novou nemovitost v aktivní zóně záplavového území. Přesně takto se rodí adepti na srdcervoucí dobročinné sbírky, které se vyrojí jak houby po dešti, až zase jednou bude v ČR konečně pár dní pršet a přijde velká voda.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k situaci, kdy obec měla územní plán, který vymezoval zastavitelnou plochu. Nový územní plán ale vymezil jen část pozemků jako zastavitelných a zbytek převedl do územní rezervy. Je třeba předeslat, že tentokrát to obec nevyhrála, takže je jasné, že bylo něco asi hodně špatně, např. to, že obec vůbec nerespektovala již vydaná pravomocná rozhodnutí, ani fakt, že už byla vybudována část potřebné infrastruktury.
V jedné malé obci s asi 230 obyvateli si několik lidí koupilo pole, rozparcelovalo jej a když se pořizoval nový územní plán, začali majitelé pozemků tlačit na zastupitelstvo, aby z orné půdy udělalo zastavitelnou plochu, na které by se mohla postavit řada rodinných domů. Obec jim vyhověla jen částečně, protože neměla zájem na tom, aby se nějak výrazně rozrůstala, což se samozřejmě vlastníkům nelíbilo. Naštěstí dal ale soud za pravdu obci. Jsme rádi, že jsme mohli samosprávě pomoct s odůvodněním regulace i u soudu.
Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším územním plánu. Rozsudek je obsáhlý, a tak si dovolíme článek rozdělit na několik částí a okomentovat je.
Krajský soud v Brně dostal možnost vyjádřit se k podmínce územní studie a etapizace (stanovení procenta zastavění jiných zastavitelných ploch) v územním plánu.
Jedna obec přijala nový územní plán, ve kterém dost zkrouhla možnosti výstavby. Na plochách pro bydlení totiž zakotvil za účelem méně intenzivní výstavby koeficient zastavitelnosti tak, že nezastavěná plocha musela tvořit nejméně 60 % výměry pozemku, a dále požadavek na minimální výměru zastavitelného pozemku (1 100 m2). Přes tuto přísnost obec u soudu vyhrála.
Brněnský územní plán nemá v soudních sporech štěstí, ruší se jedna jeho část za druhou. To bohužel dokazuje, jak špatnou práci odvedl tým podílející se na jeho pořizování. V naší advokátní kanceláři jsme měli tu čest být u dalšího vítězného rozsudku. Opět museli soudci konstatovat, že Brno doslova odfláklo odůvodnění a naprosto svévolně zasáhlo do práv vlastníků.
Krajský soud zrušil další regulaci obsaženou v územním plánu jihomoravské metropole. S nadsázkou se dá říct, že celý územní plán je svévolný a Brno není schopné uvést jediný relevantní důvod, proč vůbec územní plán připravilo a vydalo. Jediné štěstí druhého největšího města ČR je, že se vlastníci o územní plánování ani výstavbu v podstatě nezajímají, a tak zůstane valná většina ploch ušetřena potupného soudního přezkumu.