Setkáváme se s tím, že obce do územního plánu napíšou, že v té a v té lokalitě, bude vybudována pozemní komunikace pro zajištění dopravní obsluhy. Vymezí koridor pro tuto komunikaci, ale už zapomenou na to, aby zajistily realizovatelnost tohoto řešení skrze vymezení veřejně prospěšného opatření spojené s možností vyvlastnění. To je nesprávný postup, neboť v případě nesouhlasu některého vlastníka, nebude nikdy možné komunikaci postavit. Navíc jsou nepřiměřeně omezeni vlastníci, jejich pozemky jsou vymezením pozemní komunikace zatíženy.

Co řekl soud?

Krajský soud v Brně konstatoval: „Právě nenaplnění tohoto předpokladu navrhovatelé (byť poněkud nepřehledně a nesourodě) namítali, pokud územnímu plánu vytýkali, že koridor CD4 je vymezen na jejich pozemcích, aniž by vůbec byly splněny podmínky pro to, že tyto pozemky bude možné v potřebných částech pro účely úpravy místní komunikace využít, tj. uskutečnit veřejný zájem na umístění komunikace, jež by naplňovala kýžené požadavky na své rozměry. Při nesouhlasu navrhovatelů s tímto využitím jejich pozemků a při neexistenci dohody mezi odpůrcem a navrhovateli o řešení vztahů v dané lokalitě (dohodou o parcelaci) totiž nelze vymezeného cíle dosáhnout jinak než tím, že koridor CD4 bude vymezen jako veřejně prospěšná stavba. Jen za předpokladu tohoto vymezení by totiž bylo možné s ohledem na uvedené skutečnosti cíl stanovený územním plánem uskutečnit…

Právní regulace, jak ji nyní nastoluje územní plán, navrhovatele omezuje při nakládání s pozemky v jejich vlastnictví způsobem, který fakticky odpovídá režimu veřejně prospěšné stavby či veřejného prostranství, ovšem bez jeho výslovného zakotvení v územním plánu. Tím je však možnost realizace plánované homogenizace stávající komunikace významně zpochybněna…“

K proporcionalitě zásahu do vlastnického práva

Soud pokračoval  takto:  „Aby však mohl být zásah do vlastnických práv navrhovatelů shledán proporcionálním, je nutno zvažovat rovněž otázku, zda plánovaný záměr (zde stavba komunikace pro dopravní obslužnost vyhovujících rozměrů) bude vůbec možné v rozumném časovém horizontu uskutečnit. Takový rozumný časový horizont nelze u posuzovaného omezení spatřovat, a to z důvodu kombinace nesouhlasu vlastníků dotčených nemovitostí s navrženým, resp. schváleným řešením, ve spojení s tím, že územní plán nevytvořil podmínky pro vynucené omezení práv těchto vlastníků, a to právě vymezením koridoru CD4 jakožto veřejně prospěšné stavby.

Jen v takovém případě by bylo možné využít institutů potřebných k řešení vzniklé situace, tj. předkupního práva dle § 101 stavebního zákona, případně vyvlastnění (§ 170 stavebního zákona). To ostatně ve svém vyjádření přiznává sám odpůrce, který nehodnotí homogenizaci stávající komunikace jako „nejpalčivější prioritu“, dokonce pochybuje, že k tomuto stavebnímu záměru vůbec bude moci reálně dojít. Za této situace si časový horizont, v němž by mohlo k realizaci plánované homogenizace stávající komunikace dojít, ani nelze představit.“

Rozsudek KS Brno ze dne 6. 9. 2022, čj. 66 A 2/2022 – 122.

Více našich článků k územnímu plánování najdete zde.