Nouzový stav skončil. Zběsilá regulace našeho života prostřednictvím opatření exekutivy ale ne. Stačí, když se podíváme na opatření ministerstva, kterými je regulováno překračování hranic.
Jak informuje ECHR Blog, řada mezinárodních institucí zdůraznila význam parlamentního a soudního dohledu nad vnitrostátními naléhavými politikami. Například generální tajemník Rady Evropy poznamenal, že jakákoli nouzová opatření „by měla být v souladu s ústavou […] a případně podléhat přezkumu ústavním soudem“.[1] Benátská komise zdůraznila význam parlamentního dohledu a soudního přezkumu, pokud jde o vyhlášení a prodloužení nouzového stavu.[2] Podobně OBSE požaduje silnější parlamentní dohled nad mimořádnými opatřeními.[3] OSN pak zdůraznila parlamentní kontrolu jako osvědčený postup a kritizovala slabý domácí dohled nad opatřeními exekutivy.[4]
Drahé soudkyně a drazí soudci, spoléhali jsme na Ústavní soud od roku 1989 jako na poslední brzdu zdivočelé moci, jako na garanta ústavnosti, jako na ochránce lidských práv, svobod a života. Jako občané České republiky jsme věřili, že ať se děje cokoli, dokážeme se s tím vypořádat v mantinelech demokracie a právního státu. Důvěřovali jsme tomu, že žijeme ve středu Evropy, že jsme už 15 let součástí svobodných národů. Doufali jsme, že když budeme žít poctivě a dělat to nejlepší, co umíme pro ostatní, bude naše zem dobrým místem k životu nejen pro nás samotné, ale i pro ty, kdo neměli tolik štěstí a narodili se méně fyzicky zdatní nebo v sociálním prostředí, které […]
Naše ministryně spravedlnosti (jak absurdní, že) je opravdu zajímavá osoba. Její mediální sláva poté, co se sprostě navážela do soudce Výborného a dokonce i do podnikatelů, kterým drze doporučovala, že měli mít připravenu vatu (jako kdyby snad podnikání rozuměla!), nehasne a zřejmě jen tak neskončí. K dobru jí budiž přičtena aspoň jedna jediná věc: zpropagovala mezi podnikateli otázku náhrad škod za všechna opatření, která stát vydal bez řádného zdůvodnění a bez toho, že by zhodnotil jejich dopady na ekonomiku a celou společnost. Za podnikatele, kterým stát srazil vaz, děkujeme.
Ministerstvo zdravotnictví vydalo nová opatření, kterými po skončení nouzového stavu omezuje práva a svobody občanů. Opatření jsou nezákonná z řady důvodů. Úplně na prvním místě je potřeba konstatovat, že pokud opatření nevydává hlavní hygienik ČR, byla vydána v rozporu se zákonem.
V dubnu jsme se na rodiném výletě setkali s policejní šikanou. Policisté nám nechtěli dovolit pokračovat ve výletu do přírody a požadovali prokázání totožnosti. Proto jsme podali na postup policistů stížnost. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje nyní dospělo k závěru, že policisté pochybili v obou bodech:
Protože Městský soud v Praze zamítl návrh na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, musíme se obrátit k poslednímu soudu v této zemi, kterému lze ještě věřit, že bude hájit základní lidská práva a svobody, právní stát a demokracii před zvůlí exekutivy utržené ze řetězu. Věříme, že Nejvyšší správní soud zohlední dostatečně dosavadní judikaturu a rozhodne ve prospěch panství práva.
Ústavní soud odmítl stížnost proti zásahu spočívajícímu v zákazu vycestovat ze země, který vláda v rámci nouzového stavu přijala. Podle pléna Ústavního soudu by bylo možné se stížností zabývat teprve tehdy, když by bylo opatření vlády napadáno společně s rozhodnutím, které bylo na jeho základě vydáno.
Naše žaloba proti opatřením, která zakázala školní docházku, dnes byla zamítnuta. Pro soud byly evidentně podstatné podklady, které ministerstvo dodalo. Na jejich základě také v rozporu s ustálenou judikaturou městský sám sepsal odůvodnění pro mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví. Samo ministerstvo se s nějakým odůvodňováním neobtěžovalo. Dokonce bezostyšně lhalo (k žádosti o informace), že žádné podklady a analýzy pro svoje rozhodování nemá. Dosud jsme měli za to, že to tu všechno řídí vir.
Obracejí se na nás občané, kteří jsou zoufalí z toho, že jejich dítě má mít zejm. v důsledku přijetí zvláštního zákona č. 135/2020 Sb, o zvláštních pravidlech pro přijímání k některým druhům vzdělávání a k jejich ukončování ve školním roce 2019/2020, pouze jeden termín jednotné přijímací zkoušky na střední školu. a to přesto, že je prokázáno, že dva termíny oproti jednomu zajistí spravedlivější podmínky a snižují vliv náhody. I dítě, které se dobře připravovalo a má vynikající předpoklady pro to, aby na střední škole studovalo, může mít trému nebo prostě jen „špatný den“ a dva termíny toto pomáhají eliminovat. Proto jsme se sami rozhodli podat v této věci ústavní stížnost.