K Nejvyššímu správnímu soudu se dostal další územní plán, tentokrát ze Šlapanic u Brna. U krajského soudu se proti němu bránil jeden nespokojený vlastník, protože jeho pozemek, který předchozí územní plán zčásti (šlo o 4200 m2) řadil do zastavitelné plochy SO – smíšený obchod a služby a ve zbytku šlo o stabilizovanou plochu zemědělskou, zahrnul čistě do plochy zemědělské. Protože vlastník uspěl, pokusily se Šlapanice výsledek zvrátit u NSS, ale neuspěly, neboť územní plán město nezdůvodnilo. Je skutečně k nepochopení, proč k této triviální chybě stále dokola dochází a proč projektanti s pořizovateli nejsou schopni řešení, které pro samosprávu připraví, taky vysvětlit.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším incidenčním přezkumu územního plánu, přičemž judikoval, že také v případě incidenčního přezkumu se přísněji hledí na vlastníka, který k návrhu změny územního plánu nepodal námitku.
V Liberci přijali nový územní plán, proti kterému bojoval jeden z vlastníků, kterému se nelíbilo například to, že oproti úpravě v předchozím územním plánu došlo ke změně využití některých pozemků z bydlení na zeleň sídelní či zemědělství nebo že město přistoupilo k omezení zastavitelnosti jednotlivých pozemků apod.
Otázka: Je skutečnost, že naše město uzavřelo plánovací smlouvu s developerem důvodem, proč by měl být vyloučen náš stavební úřad z rozhodování o záměru tohoto investora?
Nejvyšší správní soud rozhodoval o jedné stavební uzávěře, proti které se bránil nespokojený investor toužící realizovat na plochách pro výrobu lakovnu. Vzhledem k tomu, že ve sporu vyhrála obec, je důležité citovat pár soudcovských myšlenek, neboť z nich mohou těžit i mnohé jiné samosprávy. Problémem obcí totiž je, že se stavebních uzávěr nebo změn územních plánů často bojí zcela zbytečně, a tak nemůže být nikdy na škodu podpořit jejich sebevědomí a úsilí o kvalitnější život pro občany.
Vlastníci se někdy dozví až příliš pozdě o tom, že jim územní plán zasáhl do jejich představ o využití pozemků. Namísto vysněných parcel mají jen pole a kvůli tomu, že se včas nezapojili do procesu územního plánování taky značně omezený přístup k soudu. Obvykle v takové situaci bývá poslední záchranou tzv. incidenční přezkum územního plánu, kdy je třeba územní plán napadnout spolu s žalobou proti rozhodnutí stavebního úřadu (resp. proti rozhodnutí o odvolání).
Nejvyšší správní soud řešil územní plán dalšího středočeského města a potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze, který část předmětného opatření obecné povahy zrušil. Soudu se nelíbilo vymezení ploch pro zemědělství, veřejnou dopravní infrastrukturu ani ploch přírodních na soukromých pozemcích namísto dřívějšího určení pozemků k zastavění (realizováno mohlo být bydlení nebo provozovny výroby a služeb). Podle soudu samospráva opět pochybila v odůvodnění, jak jinak. Je téměř nepochopitelné, proč k této stále se opakující chybě dochází.
Nejvyšší správní soud opět řešil územní plán jedné středočeské obce, která se pokusila redukovat příliš štědře vymezené zastavitelné plochy, přičemž hlavním důvodem pro zásah do vlastnického práva byla změna koncepce územního plánu, nedostatečná veřejná infrastruktura a nesouhlasné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Namísto doposud zastavitelných ploch měly vlastnice jen pozemky v územní rezervě, které by někdy v budoucnu mohly být opět do zastavitelných ploch (teoreticky) překlopeny.
Krajský soud v Praze již několikrát řekl, že územní plán může určit i to, kolik bytů smí mít jeden rodinný dům, jedinou podmínkou je, že bude pořízen tzv. s prvky regulačního plánu. Teď tento pohled potvrdil i Nejvyšší správní soud.
O tom, že jsme u Krajského soudu v Praze obhájili stavební uzávěru našeho klienta z řad obcí ze středních Čech, jsme už psali. Teď nám dal za pravdu i Nejvyšší správní soud. Pro ostatní samosprávy, které se také kvůli výstavbě potýkají s neudržitelnými dopady na infrastrukturu, vyzdvihujeme závěr, že pokud do uzávěry uvedou skutečné důvody a problémy, se kterými se potýkají, měli by před soudem uspět.