ESLP podrobil kritice český systém kárných řízení se soudci, exekutory a státními zástupci

V dnes vyhlášeném rozsudku Grosam v. Česká republika (č. 19750/13) Evropský soud pro lidská práva dospěl k závěru o porušení pravidel spravedlivého procesu u stěžovatele, který dostal od kárného senátu Nejvyššího správního soudu pokutu ve výši 350 tisíc korun. ESLP nesouhlasil s námitkami vlády (která se opírala mimo jiné o plenární nález Ústavního soudu Pl. ÚS 33/09, že se povahou nejednalo o řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Podle ESLP se naopak v kárném řízení tento článek uplatní.

Změnil NSS svůj přístup k (ne)přiznávání nákladů řízení při odpadnutí předmětu řízení?

V případě, kdy již byla určitá část mimořádného opatření podle pandemického zákona zrušena prohlášena za nezákonnou, Nejvyšší správní soud další podobné návrhy odmítá. Argumentuje tak, že došlo k vyprázdnění předmětu řízení, neboť žádný jiný navrhovatel by již nemohl dosáhnout lepšího výsledku, než je dřívější deklarace nezákonnosti s účinky erga omnes (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 3 As 133/2013-60). Otázkou ovšem je, jak by měl NSS v podobných případech rozhodovat o nákladech řízení navrhovatele.

NSS: Kdo se neúčastní včas územního plánování, má smůlu

V květnu 2022 rozhodoval Nejvyšší správní soud o územním plánu obce Úsuší. Ten požadoval „zajistit napojení lokality na komunikační síť odpovídající lokalitě pro bydlení; zajistit vyhovující vnitřní dopravní obsluhu; a respektovat trasu navrženého vodovodního přivaděče.“ V územním plánu byl nadto uveden následující požadavek: „Pro plánované lokality určené k zástavbě dle ÚP obce budou prováděny dostavby vodovodu s napojením na vybudované rozvody s vystrojením sítě dle předchozího popisu“. To se nelíbilo dotčené vlastnici, která se obrátila na správní soudy, aby regulaci zrušily. Proč neuspěla?

Územní plán v době karantén a pandemických opatření

Nejvyšší správní soud rozhodoval o další „žalobě“ na územní plán, tentokrát šlo o městys Drásov. Navrhovatel územnímu plánu vyčítal celou řadu pochybení. V tomto článku se budeme některým z nich věnovat podrobněji. Zajímavý je zejména pohled soudu na to, co všechno může být v územním plánování jinak, když řádí covid.

Nejvyšší správní soud k referendu o územním plánu

Místní referendum, které zasahuje do územního plánování, je pro obce vždycky kříž. Proto o výsledcích těchto „všelidových hlasování“ občas rozhodují soudy. Nejinak tomu bylo v případě místního referenda konaného ve městě Třemošnice, kde se hlasovalo o dvou otázkách, přičemž ta druhá zněla: „Má město Třemošnice učinit veškeré potřebné kroky ke změně Územního plánu města Třemošnice a celou či podstatnou část plochy označenou Z4 a plochu Z5 změnit na zónu určenou pro bydlení v rodinných domech a veřejné prostranství v zájmu plnění důležitého veřejného zájmu města?“

Nejvyšší správní soud k vymezování ÚSES v územních plánech

Nejedna obec se potýká s tím, jak při územním plánování vhodně vymezit v územním plánu jednotlivé prvky územních systémů ekologické stability, aniž by nepřiměřeně zasáhla do práv vlastníků a nedočkala se tak leda zrušení části územního plánu soudem. Je to vskutku nelehký úkol a základní doporučení zní tak jako jindy: hlavně všechno pořádně a pravdivě odůvodnit.  Nápomocný může být jistě i nejnovější rozsudek Nejvyššího správního soudu, který řešil územní plán obce Chocerady. V něm byla vymezena plocha lokálního biocentra a ta současně byla veřejně prospěšným opatřením. S tím nesouhlasili vlastníci předmětných pozemků, prvek ÚSES přitom na jejich pozemcích byl vymezený i podle předchozího územního plánu.

K požadavku na respektování stávajícího stavu v územním plánu podle Nejvyššího správního soudu

NSS rozhodoval onehdy v zajímavé kauze týkající se územního plánu obce Rybníky, kterým byla plocha výroby a skladování změněna na zemědělskou půdu. Navrhovateli se především nezamlouvalo, že územní plán učinil tak závažnou změnu, i když z katastrální mapy a ze skutečného stavu v okolí pozemků bylo zřejmé, že pozemky jsou úzce spojeny s provozem výroby a skladů, a vedle toho obec nerespektovala faktický způsob využívání pozemků, který byl povolen.

Územní plán nemůže vlastníky nutit k aktivitě, ale může je naopak omezit

U Nejvyššího správního soudu byl zajímavý případ. Územní plán obce Jenštejn se snažil zamezit nežádoucí výstavbě v ploše bývalého JZD a stanovil, že do budoucna půjde o plochu přestavby, přičemž vlastníci budou při jejím využití limitováni mj. poměrně přísným koeficientem zástavby. Nikdo se asi nediví tomu, že územní plán obce, která se nachází v blízkosti Prahy, a tudíž na jejím území by rád stavěl kde kdo, skončil u soudu. Územní plán ale obstál jak u krajského, tak u zmíněného Nejvyššího správního soudu. Proč? Tajemství se skrývalo, jak jinak, v dobrém odůvodnění, které je v právním státě alfou i omegou každého opatření obecné povahy.

NSS: lepší je kvůli covidu omezovat všechny, než léčit nemocné

Nejsme jediní, kdo si myslí, že se vláda, ať už nová nebo ta stará, s covidem „pere“ naprosto špatně. Jedním z pochybení je, že namísto toho, aby se léčili ti, kdo jsou snad koronaviry více ohroženi (a že ta skupina je poměrně dobře identifikovaná), jsou omezováni ti, kdo se o covid prakticky starat nemusí – například děti.

NSS ke stavbám v záplavovém území

Nejvyšší správní soud řešil zajímavý případ s územním plánem: snahu o výstavbu rodinného domu v zahrádkářské oblasti. Nespokojený vlastník se nejdříve obrátil na Krajský soud v Pardubicích a protože neuspěl, „hnal“ věc až k Nejvyššímu správnímu soudu, leč ani tam nepochodil. Jak argumentoval a co mu na to řekl soud?