Nejvyšší správní soud řešil případ, kdy obec začala pořizovat změnu, do které původně zahrnula i pozemek jedné vlastnice, posléze ale částečně ukončila pořizování změny – právě ve vztahu k pozemku. NSS řekl, že se sice vlastnice nemůže domáhat přezkumu opatření obecné povahy – změny územního plánu, ale mohlo by jít o nezákonný zásah.
Nejvyšší správní soud konečně začíná řešit územní plány obcí, které se snaží bránit větrným nebo solárním elektrárnám na svém území. Díky tomu právníci, pořizovatelé a projektanti budou lépe vědět, jakým směrem se při regulaci OZE ubírat. Zatím se totiž ÚPD týkající se FVE a VTE připravuje smíš metodu pokus omyl, jak ostatně dokládá i řešený případ.
Nejvyšší správní soud se zabýval dalším územním plánem, který (zase) v soudním přezkumu neobstál, protože nebyl vůbec odůvodněný. Obci nepomohlo ani to, že tvrdila, že šlo jen o zpřesnění regulace. I takový postup totiž musí podle soudu obec zdůvodnit.
Nejvyšší správní soud řešil návrh na zrušení ZÚR Středočeského kraje, konkrétně koridoru jedné silnice. Vyhrál kraj, protože aktualizace nijak neměnila trasu koridoru, jen se v podstatě velmi mírně upřesnila textová část. Soudci řekli, že se nejednalo o změnu zasahující do práv, a tedy nebylo možné jít s něčím takovým k soudu.
NSS stále opakuje, jak moc je důležité je v kasační stížnosti reagovat na rozsudek krajského soudu a nejen zkopírovat to, co stěžovatel napsal do návrhu na zrušení územního plánu. Přesto se soudci musí stále dokola zabývat naprosto nesprávně zpracovanými podáními. Jeden se přitom docela diví tomu, že si majitelé nemovitostí nevezmou na podání kasace odborníka na územní plánování, protože takto se úplně zbytečně připravují o soudní přezkum zásahu do vlastnického práva.
Nevyšší správní soud se vyjadřoval k tomu, jak kvalitně je třeba zdůvodnit stanovisko krajského úřadu, podle kterého není třeba provádět SEA.
Nejvyšší správní soud řešil další územní plán, ve kterém byly vymezeny plochy výroby a skladování a byla pro ně současně stanovena etapizace spočívající v tom, že výstavba na některých pozemcích byla podmíněna využitím 60 % rozsahu jiných ploch pro výrobu. Společnost vlastnící etapizované parcely s územním plánem nesouhlasila, ale její kasační stížnost nebyla úspěšná.
Nejvyšší správní soud se zabýval jednou změnou pražského územního plánu, která dovolovala postavit bytové domy namísto bývalých mrazíren v Sedleci (a taky namísto nějakých ploch zeleně, ale to prý nebylo zase tak důležité). Zajímavé je, jak se soud vypořádal s argumentací, že jsou předražené pražské developerské bytové projekty realizovány ve veřejném zájmu. Babišova novela stavebního zákona, na kterou mnozí reagují hysterickými výkřiky o vyvlastňování, není v podstatě ani třeba.
Nejvyšší správní soud se vyjádřil k zajímavé otázce – jak se mají a dají upřesňovat rozvojové (a obdobně i akcelerační) oblasti v navazující územně plánovací dokumentaci. Podobně závěry platí třeba i pro zužování nadregionálních biokoridorů. NSS se sice vyjadřoval k přebírání rozvojových oblastí z politiky územního rozvoje do zásad, ale pravidla platí stejně i pro jiné nástroje územního plánování.
Nejvyšší správní soud dostal možnost upřesnit, jak se dívá na věcnou aktivní legitimaci spolků ve sporech o územně plánovací dokumentaci. Zdůraznil, že je třeba zhodnotit, co spolek doopravdy pro území obce nebo kraje dělá.