Nejvyšší správní soud opět řešil územní plán jedné středočeské obce, která se pokusila redukovat příliš štědře vymezené zastavitelné plochy, přičemž hlavním důvodem pro zásah do vlastnického práva byla změna koncepce územního plánu, nedostatečná veřejná infrastruktura a nesouhlasné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Namísto doposud zastavitelných ploch měly vlastnice jen pozemky v územní rezervě, které by někdy v budoucnu mohly být opět do zastavitelných ploch (teoreticky) překlopeny.
Krajský soud v Praze již několikrát řekl, že územní plán může určit i to, kolik bytů smí mít jeden rodinný dům, jedinou podmínkou je, že bude pořízen tzv. s prvky regulačního plánu. Teď tento pohled potvrdil i Nejvyšší správní soud.
Některé obce se nacházejí právě teď ve složité situaci, pořizují totiž stavební uzávěru a trefily se s celým procesem do okamžiku, kdy se přechází ze starého stavebního zákona na ten nový. Důležitou otázkou je, podle kterého předpisu mají postupovat. Že nejde o problém akademický dokládá zejména fakt, že podle starého stavebního zákona se stavební uzávěry pořizovaly v přenesené působnosti, zatímco podle nového tato agenda spadá do působnosti samostatné, což je značný rozdíl.
Městský soud v Praze rozhodoval opět o tom, jestli existuje nebo neexistuje jedna pozemní komunikace. V jeho rozsudku je zajímavá tato pasáž, kde se vyjadřuje k tzv. nutné komunikační potřebě, což je jedna z podmínek pro vznik veřejně přístupné účelové komunikace (její pojmová znak): „Při posuzování nutné komunikační potřeby nelze brát v potaz plánovanou výstavbu alternativních komunikací (v tomto případě paralelní komunikaci), které v budoucnosti mohou, ale nemusí být realizovány. Alternativní cesta musí v době, kdy je existence účelové cesty zkoumána, skutečně existovat.“
Obce i vlastníci by měli vědět, že nový stavební zákon mohl slušně zamíchat i s platnými územními plány. Pokud totiž územní plán rozvoj nějaké lokality podmiňoval vydáním regulačního plánu, může se docela dobře stát, že od 1. 7. 2024 tato podmínka neplatí a může se stavět jen podle toho, co chce územní plán. Doporučujeme samosprávám i stavebníkům, aby si všechno dobře prověřili.
Jak se dalo očekávat, „slavnostně“ spuštěný Národní geoportál územního plánování vůbec nefunguje, alespoň podle informací, které se do naší advokátní kanceláří dostávají od obcí. Protože nový stavební zákon vymyšlený předními experty z řad advokátů na takovou maličkost nepamatoval a zveřejňování návrhů územních plánů a stavebních uzávěr důsledně navázal právě a jen na geoportál, dostaly se samosprávy do úzkých. Nemohou totiž pokračovat v procesech územního plánování a nemají, jak by ochránily svoje území před nežádoucí výstavbou.
Pamatujete si ještě vůbec na to, kolik žalob jsme v naší advokátní kanceláři podali během covidu? Bylo jich přes dvě stovky a některé spory ještě pořád nejsou skončené. Právě včera Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudky nižších soudů, které odmítly odškodnit ty, kteří se cítili být poškozeni nezákonně nařízeným nošením roušek. Díky tomu mají lidé šanci, že se od ministerstva zdravotnictví přece jen nějaké náhrady za to všechno, co se před pár lety dělo, dočkají. Nález je navíc kupodivu velmi hezky napsaný. Že by skutečně Pavlovi soudci byli o tolik lepší, jak se říká?
Jedna obec vymezila v územním plánu zastavitelnou plochu veřejného prostranství. Dotčená vlastnice (sousedka oné plochy) tvrdila, že jí to znemožní, respektive ztíží, zemědělské podnikání na sousedních pozemcích a že možnost využití sporné plochy pro dětská hřiště, otevřená malá sportoviště včetně technického zázemí, stánkový prodej a zastávky nepochybně povede ke zvýšení hluku a dopravního zatížení v lokalitě, ztrátě soukromí navrhovatelky a její rodiny, a tím k podstatnému snížení pohody a kvality bydlení.
O tom, že jsme u Krajského soudu v Praze obhájili stavební uzávěru našeho klienta z řad obcí ze středních Čech, jsme už psali. Teď nám dal za pravdu i Nejvyšší správní soud. Pro ostatní samosprávy, které se také kvůli výstavbě potýkají s neudržitelnými dopady na infrastrukturu, vyzdvihujeme závěr, že pokud do uzávěry uvedou skutečné důvody a problémy, se kterými se potýkají, měli by před soudem uspět.
Městská část Praha 4 se bránila proti rozhodnutí stavebního úřadu městské části Praha 4, resp. proti rozhodnutí pražského magistrátu o odvolání. Nelíbilo se jí, že má na jejím území vyrůst Administrativní centrum Budějovická – další výšková stavba. Městský soud v Praze se zastal úřadů, ale NSS udělal všem čáru přes rozpočet a zrušil jak rozhodnutí soudu, tak magistrátu. Hlavní argumentační linií městské části bylo, že se výšková budova nehodí do okolní zástavby a narušuje stabilizované území.