Prakticky všechny obce a města by měl zajímat nejnovější nález Ústavního soudu týkající se složitého problému: náhrad za užívání pozemků, které jsou veřejným prostranstvím. Vlastníkům takových nemovitostí se samozřejmě nelíbí, že na jejich pozemky může „kdekdo vstupovat“, a tak často přemýšlí o tom, že by obec žalovali za bezdůvodné obohacování a chtěli po ní desítky, ne-li stovky tisící jako náhradu.
Ústavní soud před nedávnem vydal docela důležitý nález, ve kterém řekl, že i nepravomocné povolení záměru může mít docela velký vliv na územní plán. Díky tomu pak Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu středočeské obce Kolomuty.
Nejvyšší správní soud řešil kasační stížnost dalšího vlastníka nespokojeného s územním plánem. Tentokrát bylo jablkem sváru snížení zastavitelnosti pozemků a navýšení zastoupení zeleně. Vlastník neuspěl, přičemž jednou z příčin byla již tradiční procesní pasivita majitele nemovitostí a soudům proto stačilo velmi obecné odůvodnění změny regulace. Zajímavé je vyjádření ke vztahu nepravomocného společného povolení a nového územního plánu, který by už záměr neumožnil. Závěry NSS jsou zajímavé i z hlediska možných přechodných ustanovení v územním plánu.
Mnohé obce vůbec netuší, že veřejná prostranství mohou být nepříjemnou „časovanou bombou“, pokud se jejich vlastníci rozhodnou samosprávu žalovat kvůli bezdůvodnému obohacení. Názory soudů se navíc pořád vyvíjí. Co zajímavého řekly Nejvyšší soud a Ústavní soud v posledních letech?
Pravidelně sledujeme novinky a judikaturu týkající se územního plánování, plánovacích smluv a náhrad za změny v území. Tentokrát vás seznámíme s rozhodnutími Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, které se týkají požadavků investorů na náhradu škody za zrušení zastavitelnosti v územním plánu. Stále platí, že soudy jsou na straně obcí a nikoliv investorů.
Dnes jsme podali k Městskému soudu v Praze žalobu, která žádá, aby soud konstatoval nečinnost prezidenta republiky, vzhledem k tomu, že k Ústavnímu soudu nebyl dosud podán návrh na přezkoumání ústavnosti norem EU v rámci balíčku Fit for 55, včetně systému emisních povolenek pro domácnosti ETS2. Máme za to, že je důležité, aby návrh podal právě prezident, aby se tématu nechopili extremisté.
Ústavní soud se postavil za Nejvyšší správní soud a potvrdil, že plánovací smlouva, která se týká kontroverzního záměru, může způsobit, že úředníci samosprávy budou vyloučeni z rozhodování.
Ústavní soud řešil zajímavou věc – jeden člověk měl velmi svérázné představy o tom, co je to rodinný dům. Tvrdil totiž, že je úplně normální, aby taková normální česká rodinka obývala 12 místností, se 12 kuchyňskými kouty a 12 sociálními zařízeními. Hodně se pak podivoval nad tím, že s ním nesouhlasil ani stavební úřad, ani soudy a dodatečně mu jeho černou stavbu nechtěly odsouhlasit.
Když dojde ke změně územního plánu, kvůli které musí vlastníci změnit svoje plány a někdy se i smířit s tím, že místo pozemků k zastavění mají jen pole, dojde obvykle tvrzení, že obec porušila legitimní očekávání majitelů a že je kvůli tomu územní plán nezákonný. Často pak dojde na spor o regulaci obsaženou v územním plánu, v rámci kterého vlastníci uvádí, že jim obec přislíbila, že stavět budou moci a že se územní plán buď nezmění nebo že se změní tak, aby se mohlo stavět víc. Mají takové přísliby vliv na pořizování územně plánovací dokumentace?
Nový stavební zákon se urputně snaží zabránit vlastníkům, aby se bránili proti regulaci, kterou si obec v územním plánu usmyslí. Dokonce jim odňal možnost uplatňovat vůči návrhu územního plánu (opatření obecné povahy) námitky. Smějí bránit svoje práva jen o poznání slabším nástrojem – připomínkami. Je tento přístup v pořádku? Nemyslíme si. Myslíme si, že se nakonec najdou nespokojení vlastníci, kteří napadnou problematická ustanovení u Ústavního soudu.