Ústavní soud poměřoval námitku promlčení vznesenou státem s principem předvídatelnosti rozhodnutí (II. ÚS 76/17)

Ústavní soud se zabýval stížností poškozených (podporovatelů squattingu), jejichž žaloba na odškodnění za nesprávný úřední postup policie byla zamítnuta s ohledem na námitku promlčení vznesenou státem. Otázkou, se kterou se musel soud vypořádat byla, zda námitka promlčení obstojí tváří v tvář principu předvídatelnosti, jelikož v čase, kdy poškození podávali žalobu, se dle judikatury na jejich případ promlčecí lhůta nevztahovala. Až po podání žaloby došlo ke změně judikatury. Poškození tak v čase podání žaloby objektivně nemohli vědět, že žalobu podávají pozdě.

Ústavní soud připomněl, že každé trestní řízení je významným zásahem do života

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 2175/16, připomněl, že každé trestní řízení je významným zásahem do života a soudy musí při rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným trestním stíháním, zohlednit všechny zásahy, které žadatele o odškodnění poškodily a důkladně a dostatečně vysvětlit, na základě jakých úvah rozhodly o přiznané náhradě.

Nepodepsaný odpor nemá právní účinky? Podle Ústavního soudu formalismus a libovůle

Ústavní soud se ve svém nedávném nálezu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 2791/17, vyjádřil k otázce, zda absence podpisu na odporu proti trestnímu příkazu způsobuje jeho neúčinnost z důvodu neurčitosti osoby, která odpor podala. Postup Městského soudu v Brně označil Ústavní soud za formalistický a s prvky libovůle, neboť z obsahu podání a kontextu nebylo pochyb o tom, že podání učinil skutečně stěžovatel.