Nemocnice nemohou před soudem těžit výhody z porušení povinnosti vést zdravotnickou dokumentaci

Ústavní soud před nedávnem opět řešil jednu z otázek, majících významný dopad do oblasti zdravotnického práva. Tentokrát se jednalo o významnou procesní otázku spojenou s dokazováním – přenesení tzv. důkazního břemene (tedy povinnosti prokázat učiněná tvrzení), a to v případě, kdy jediným zdrojem informací potřebných pro prokázání skutkového stavu je zdravotnická dokumentace vedená nemocnicí či jiným poskytovatelem zdravotních služeb, která ovšem nebyla vytvořena nebo byla posléze ztracena či zničena a není ji tedy možno v řízení coby důkaz provést.

Ústavní soud poměřoval námitku promlčení vznesenou státem s principem předvídatelnosti rozhodnutí (II. ÚS 76/17)

Ústavní soud se zabýval stížností poškozených (podporovatelů squattingu), jejichž žaloba na odškodnění za nesprávný úřední postup policie byla zamítnuta s ohledem na námitku promlčení vznesenou státem. Otázkou, se kterou se musel soud vypořádat byla, zda námitka promlčení obstojí tváří v tvář principu předvídatelnosti, jelikož v čase, kdy poškození podávali žalobu, se dle judikatury na jejich případ promlčecí lhůta nevztahovala. Až po podání žaloby došlo ke změně judikatury. Poškození tak v čase podání žaloby objektivně nemohli vědět, že žalobu podávají pozdě.