Nejvyšší správní soud potvrdil, že Krajský soud v Brně správně zrušil další kousek Územního plánu Brna. Důvodem byl, jak jinak, naprostý nedostatek odůvodnění. Když by byl NSS stejně přísný na Územní rozvojový plán a akcelerační oblasti, nemohl by AOV nikdy obstát.
V 28. Povídání se věnujeme tomu, proč je pro pořizovatele územních plánů důležité rozlišovat mezi pasivními a aktivními vlastníky. Kdo je to “pasivní vlastník” původně definovala rozhodovací praxe správních soudů. Vysvětlujeme, jak se to má s postavením pasivního vlastníka i v situaci, kdy se regulace mění a probíhá opakované projednání návrhu. Nový stavební zákon přinesl § 307 odst. 2, podle kterého pasivní vlastník nemá možnost vůbec se obracet na soud, pokud u daného opatření neproběhla SEA.
Mnoho obcí s napětím sleduje, jak to dopadne s akceleračními oblastmi pro větrnou energii u Nejvyššího správního soudu. My jsme také napjatí, tři z aktuálně čtyř vedených sporů o AOV totiž zastupuje naše advokátní kancelář. Judikaturu správních soudů k přezkumu opatření obecné povahy dobře známe a jsme si jisti, že když se jí bude NSS držet, neměly by mít akcelerační oblasti příliš mnoho šancí. Svůj tvrdý přístup přitom NSS znovu potvrdil při rozhodování o další napadené části Územního plánu Brna.
Nejvyšší správní soud potvrdil to, co pořizovatelé již dávno vědí: když naformulujete zadání územního plánu moc konkrétně, snadno se z toho stane velký problém. Když naopak použijete formulace typu „návrh územního plánu prověří vhodnost vymezení té a té plochy“, máte napůl vyhráno. Sloveso prověřit totiž dovoluje, aby byly plchy zastavitelné nebo taky ne, podle toho, jak se to vyvrbí.
Krajský soud v Praze potvrdil, že odůvodnění územního plánu, které jsme ve spolupráci s projektantem připravili pro středočeskou obec, bylo kvalitní, obstálo totiž při přezkumu. Opět se ukázalo, že odůvodnění je zkrátka alfou a omegou územního plánu. Navíc byla situace komplikovaná tím, že se jednalo o doplnění bílého místa – soud už jednou stejnou regulaci zrušil právě kvůli nedostatkům důvodů.
Řadu měsíců jsme pomáhali jedné obci s odůvodněním územního plánu, šlo hlavně o jednu problematickou velkou plochu, na které obec nechtěla mít typickou developerskou výstavbu. Měli jsme radost, když naše odůvodnění obstálo u krajského soudu a ještě radši jsme, že nám dal za pravdu i Nejvyšší správní soud. Územní plán si to navíc doopravdy zasloužil, připravili ho totiž naši oblíbení projektanti, kteří si na něm dali záležet.
Nejvyšší správní soud potvrdil rozsudek krajského soudu, kterým byla zrušena část územního plánu jedné obce. Problém byl, jak jinak, v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí o námitce vlastníka dotčeného pozemku. NSS potvrdil, že v situaci, kdy vlastník popíše několik možných variant řešení, je třeba na všechny pečlivě reagovat.
Jedna obec změnila původní plochy pro bydlení na plochy rekreace individuální s přísnými prostorovými regulativy. Obec navíc, jak už to bývá, vedle rušených ploch vymezila nové plochy pro bydlení. To se nelíbilo vlastníkovi a u soudu vyhrál. Obec se snažila bránit u NSS, ale nebylo jí to nic platné. Územní plán totiž, jak je častým zvykem, nezdůvodnila.
Otázka: Stačí skutečnost, že zásady územního rozvoje vymezují na určitých pozemcích veřejně prospěšnou stavbu nebo patření jako důvod pro to, aby vlastníka na základě ZÚR obec omezila územním plánem?
Nejvyšší správní soud zrušil část změny územního plánu obce Rybitví, která se snažila bojovat proti rozšíření spalovny. Konkrétně bylo v územním plánu prostřednictvím koncepce nakládání s odpady zakázáno na území obce realizovat zařízení s nadregionálním významem, což znemožnilo modernizaci spalovny. Bez této modernizace nemohl být provoz spalovny obnoven.