Otázka: Jaká je maximální doba trvání stavební uzávěry?
Nejvyšší správní soud rozhodoval o jedné stavební uzávěře, proti které se bránil nespokojený investor toužící realizovat na plochách pro výrobu lakovnu. Vzhledem k tomu, že ve sporu vyhrála obec, je důležité citovat pár soudcovských myšlenek, neboť z nich mohou těžit i mnohé jiné samosprávy. Problémem obcí totiž je, že se stavebních uzávěr nebo změn územních plánů často bojí zcela zbytečně, a tak nemůže být nikdy na škodu podpořit jejich sebevědomí a úsilí o kvalitnější život pro občany.
Některé obce se nacházejí právě teď ve složité situaci, pořizují totiž stavební uzávěru a trefily se s celým procesem do okamžiku, kdy se přechází ze starého stavebního zákona na ten nový. Důležitou otázkou je, podle kterého předpisu mají postupovat. Že nejde o problém akademický dokládá zejména fakt, že podle starého stavebního zákona se stavební uzávěry pořizovaly v přenesené působnosti, zatímco podle nového tato agenda spadá do působnosti samostatné, což je značný rozdíl.
Jak se dalo očekávat, „slavnostně“ spuštěný Národní geoportál územního plánování vůbec nefunguje, alespoň podle informací, které se do naší advokátní kanceláří dostávají od obcí. Protože nový stavební zákon vymyšlený předními experty z řad advokátů na takovou maličkost nepamatoval a zveřejňování návrhů územních plánů a stavebních uzávěr důsledně navázal právě a jen na geoportál, dostaly se samosprávy do úzkých. Nemohou totiž pokračovat v procesech územního plánování a nemají, jak by ochránily svoje území před nežádoucí výstavbou.
O tom, že jsme u Krajského soudu v Praze obhájili stavební uzávěru našeho klienta z řad obcí ze středních Čech, jsme už psali. Teď nám dal za pravdu i Nejvyšší správní soud. Pro ostatní samosprávy, které se také kvůli výstavbě potýkají s neudržitelnými dopady na infrastrukturu, vyzdvihujeme závěr, že pokud do uzávěry uvedou skutečné důvody a problémy, se kterými se potýkají, měli by před soudem uspět.
Nejvyšší správní soud řešil poměrně zajímavou situaci: jeden investor tvrdil, že se obec snažila „propašovat“ do jednacího řádu ustanovení, které mělo být podle názoru nespokojeného vlastníka obsaženo v samotné stavební uzávěře – opatření obecné povahy (jednalo se o pravidlo pro povolování výjimek ze stavební uzávěry). Proto onen jednací řád napadl návrhem na zrušení, stejně jako kdyby se jednalo o stavební uzávěru. Soud mu nevyhověl, ale dospěl k závěrům, o kterých stojí napsat článek.
V naší praxi jsme se setkali s tím, že samosprávy řeší, jestli smí dát stavební uzávěru na celé území obce, nebo jestli je nutné přesně vymezit plochy, kterých se týká. To je logicky složité, když se výrazněji mění regulace nebo když se dokonce přijímá nový zemní plán. Nejvyšší správní soud jim dal další oporu, rozhodnou-li se vložit stavební uzávěru na celé své území.
Nový stavební zákon v § 326 řeší, co se stane se stavebními uzávěrami vydanými podle „starého“ stavebního zákona, tedy zákona č. 183/2006 Sb., kterým se ještě pár měsíců územní plánování řídí.
Zjistili jsme v naší praxi, že je pro obce někdy příliš složité (oprávněně, samozřejmě), orientovat se v judikatuře správních soudů. Jednou z potíží je „přednost“ pravomocných územních rozhodnutí před regulací přijatou ve stavebních uzávěrách (a následně pak v územních plánech). Tuto otázku velmi dobře vysvětlil Nejvyšší správní soud v jednom ze svých rozsudků, kterému věnujeme tento článek.
Soudy se několikrát zabývaly možností vydat stavební uzávěru pro celé území obce. O jednom takovém případu jsme psali zde. Nyní se podíváme do Rokytnice nad Jizerou na další opatření obecné povahy, které zakázalo stavební činnost prakticky na celém území města. Je třeba zdůraznit, že Rokytnice je specifická tím, že se nachází v KRNAP.