Zastupitelstvo jednoho menšího jihomoravského města vydalo v roce 2020 nový územní plán a v něm redukovalo zastavitelné plochy. Pozemky, které byly v předchozím územním plánu součástí plochy Br/2 (bydlení rezidenční) a byly určeny k zastavění rodinnými domy s max. 2 podlažími, se nově ocitly ve stabilizované ploše lesa, krajinné zeleně a v návrhová krajinné ploše smíšené s rekreačním využitím. To se samozřejmě vlastníkům dříve lukrativních pozemků nelíbilo, u krajského soudu, ani u Nejvyššího správního ale neuspěli.
Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda je rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry samostatným rozhodnutím anebo ne. Konstatoval, že „závěru městského soudu, že v řízení o žalobě podle § 65 a násl. s. ř. s. lze samostatně napadnout rozhodnutí o neudělení výjimky ze stavební uzávěry podle § 99 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nelze přisvědčit.“ Proč?
Otázka: Do kdy je možné podat návrh na zrušení stavební uzávěry u soudu?
V březnu roku 2023 rozhodoval Krajský soud v Praze o územním plánu jedné středočeské obce. Rozsudek je poměrně rozsáhlý, je v něm ale několik zajímavých pasáží, které si dovolíme ocitovat.
Otázka: Co má obec dělat, když je podán návrh na zrušení části jejího územního plánu, ale spis je zrovna kvůli přezkumu územního plánu u krajského úřadu?
Ústavní soud v lednu 2023 vydal nález ve věci územního plánování. To se nestává tak často a můžeme jistě říci: díky bohu za to, protože ze strany ústavních soudců, kteří se územnímu plánování nevěnují do detailů (na rozdíl od těch z Nejvyššího správního soudu), to obvykle to nebývají šťastné a pro praxi přínosné zásahy. Pojďme se nyní podívat, o co šlo a jaké má nejnovější nález Ústavního soudu následky pro obce.
Nejedna obec se potýká s tím, jak při územním plánování vhodně vymezit v územním plánu jednotlivé prvky územních systémů ekologické stability, aniž by nepřiměřeně zasáhla do práv vlastníků a nedočkala se tak leda zrušení části územního plánu soudem. Je to vskutku nelehký úkol a základní doporučení zní tak jako jindy: hlavně všechno pořádně a pravdivě odůvodnit. Nápomocný může být jistě i nejnovější rozsudek Nejvyššího správního soudu, který řešil územní plán obce Chocerady. V něm byla vymezena plocha lokálního biocentra a ta současně byla veřejně prospěšným opatřením. S tím nesouhlasili vlastníci předmětných pozemků, prvek ÚSES přitom na jejich pozemcích byl vymezený i podle předchozího územního plánu.
Při naší práci se setkáváme s tím, že obce mnohdy váhají, zda mohou územním plánem zasáhnout do vlastnických práv. To je správně – opatrnost a uvážlivost je vždy na místě, přehnaný strach ze změny v území ale nikoli. Územní plánování se totiž děje ve veřejném zájmu a v jeho průběhu může docházet k zásahům do vlastnického práva, mj. může určovat vlastníkům, jak mohou pozemky využívat, v některých případech bez náhrady za omezení vlastnického práva. Územní plán vyjadřuje rovnováhu a kompromis mezi zájmy obce, stanovisky dotčených orgánů, vlastníků pozemků a staveb i sousedních obcí. Cílem je dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů při harmonickém využití území.
Naše vláda bohužel vůbec nerozumí právu a zřejmě ani nemá dobré externí advokáty, kteří by jí vysvětlili, jak to Městský soud v Praze myslel, když jí vytkl, že v době nouzového stavu nechá rozhodovat ministra zdravotnictví. Premiér a ministr vnitra si z toho všeho sobě vlastními lišáckými myšlenkovými pochody dovodili, že je třeba udržovat zemi a lid v nouzovém stavu a do budoucna změnit zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Tím by si vláda zajistila prakticky neomezené pravomoci i v „klidovém stavu“. Pravdu má advokát Tomáš Sokol, když říká, že novelu nemohou střízliví poslanci „odmávnout“.