Nejvyšší správní soud se v nedávném rozsudku zabýval přezkumem opatření, které stanovilo místní úpravu provozu na pozemní komunikaci most Barikádníků, V Holešovičkách, Povltavská, Nová Povltavská v podobě dopravního značení a zařízení. Opatření napadal dotčený vlastník a spolek. Městský soud návrh zamítnul, ale NSS jeho rozsudek změnil a návrhu sám vyhověl.
OOP spočívalo ve změně dopravního řešení na předmětné komunikaci přidáním druhého jízdního pruhu na rampě z ulice Povltavská do severního předpolí mostu Barikádníků, na níž byla doprava dříve svedena pouze do jednoho jízdního pruhu. Současně byly ponechány dva jízdní pruhy ve směru od ulice Argentinská, v důsledku čehož je provoz v severním předpolí mostu Barikádníků směrem z centra veden částí ulice V Holešovičkách ve čtyřech pruzích.
Podle městského soudu opatření obstojí
Městský soud v Praze návrh zamítl. Konstatoval, že napadené OOP je souladné s hmotným právem a dostojí kritériu přiměřenosti právní regulace. Městský soud nepřisvědčil tvrzení navrhovatelů, že napadené OOP je nezákonné proto, že se odpůrce nijak nezabýval nadlimitním zatížením území v okolí ul. V Holešovičkách z hlediska hluku a znečištění ovzduší. Označil napadené OOP za zcela souladné s hmotným právem, neboť nové dopravní řešení mělo přispět ke zlepšení plynulosti dopravy a průjezdnosti vozidel po tzv. pražském městském okruhu, a naplňuje tak požadavky § 78 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích.
Navrhovatelé namítali, že existují i jiné alternativy, které nebyly posouzeny
Stěžovatelé v kasační stížnosti a v replice k vyjádření odpůrce opakují svou tezi, kterou uváděli již v námitkách proti návrhu napadeného OOP a v návrhu na zrušení napadeného OOP. K přijatému dopravnímu řešení podle nich existují i jiné alternativy, které nicméně nebyly řádně posouzeny. Stěžovatelé mj. navrhovali, aby dopravní komplikace, k jejichž eliminaci má napadené OOP přispět, byly řešeny v jiné části města, tj. tam, kde vznikají. V úvahu podle nich připadá např. dávkové pouštění vozidel tzv. světelnými závorami mimo obydlenou oblast nebo tam, kde je široké prostranství a je možné negativní dopady z vozidel odstínit. Odpůrce v odůvodnění napadeného OOP se touto argumentací odmítl zabývat s tím, že mu nepřísluší posuzovat alternativy, které nebyly předmětem podaného návrhu na stanovení místní úpravy provozu.
NSS se s takovým hodnocením postupu odpůrce neztotožnil: „Odpůrcem tvrzená vázanost obsahem návrhu nevyplývá z žádného zákonného ustanovení. Řízení o vydání místní úpravy provozu na pozemních komunikacích je řízením zahajovaným z moci úřední, nikoli na žádost (v tom se NSS ztotožňuje s rozsudky krajských soudů, např. Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2014, č. j. 15 A 92/2013-33, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2017, č. j. 51 A 44/2016-34, či z poslední doby Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2024, č. j. 6 A 33/2024-54, bod 42). Chtěl-li by zákonodárce řízení podle § 77 odst. 1 zákona o silničním provozu upravit jako řízení zahajované na žádost, patrně by svůj záměr vyjádřil explicitně. V odst. 7 téhož ustanovení ostatně pojem žádost výslovně použil, byť v souvislosti s řízením o povolení výjimky z místní a přechodné úpravy provozu. Výklad uplatněný odpůrcem a městským soudem by současně přímo popíral povinnost správních orgánů hodnotit potřebnost (nezbytnost) přijímané regulace. …
Nejvyšší správní soud nepřehlíží argumentaci odpůrce aprobovanou městským soudem, v níž je poukazováno na to, že navýšení intenzity dopravy v ulici V Holešovičkách po zavedení nového dopravního řešení dosahovalo zcela minimálních hodnot. Z vyhodnocení zpracovaného ČVUT vyplývá, že po zavedení nového dopravního řešení ve směru z centra došlo oproti původnímu dopravnímu řešení k navýšení intenzity o 1600 vozidel za den (tj. o 3,4 %) v červnu, resp. o 700 vozidel za den (tj. o 1,5 %) v září. Uvedené navýšení však podle vyhodnocení zpracovaného ČVUT nelze s jistotou přisuzovat napadenému OOP. Současně mělo dojít ke snížení intenzity dopravy ve špičkových hodinách. Tvrzená minimální závažnost zásahu do práv stěžovatelů může hrát významnou roli při poměřování s důležitostí sledovaného cíle, tj. veřejným zájmem na zabezpečení plynulosti provozu na pozemních komunikacích a potřebě preference významné infrastrukturní stavby, tzv. pražského městského okruhu.
Oproti soudnímu přezkumu územních plánů není státní správě na místě zdrženlivost
NSS poukázal na to, že na řešený případ se neaplikuje teze formulovaná judikaturou NSS v kontextu přezkumu opatření obecné povahy z oblasti územního plánování, podle které „má hrát při soudním přezkumu zvláště důležitou roli princip zdrženlivosti. Správní soudy tak nemohou dotvářet územní plány, vybírat řešení z široké palety alternativ, ale naopak mají zasáhnout pouze proti excesům v územním plánování či proti nedodržení zákonných mantinelů (viz např. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, č. 1462/2008 Sb. NSS, část D, a navazující judikatura).
Uvedené totiž vychází z potřeby minimalizace zásahů do rozhodnutí o využití určitého území vygenerovaných politickým procesem, resp. do výkonu samostatné působnosti územní samosprávy. Vydávání opatření obecné povahy v podobě dopravních značek nicméně nespadá do rámce autonomního rozhodování samospráv coby politických jednotek. Jedná se naopak o výkon veřejné správy v tzv. přenesené působnosti, při jehož soudním přezkumu není důvod ustupovat z požadavků na uplatnění principu proporcionality (§ 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád).
Zvláště namítali-li stěžovatelé existenci možných alternativ k napadenému OOP již v řízení o jeho vydání, nemohl odpůrce ponechat tuto otázku zcela bez odezvy. Na tu část odůvodnění opatření obecné povahy, jejímž obsahem je (odůvodnění) rozhodnutí o konkrétních námitkách, je totiž obecně třeba klást přísnější nároky, odpovídající nárokům kladeným na odůvodnění standardních správních rozhodnutí (srov. § 68 odst. 3 správního řádu a bod 154 rozsudku NSS ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, či obdobně HEJČ, David a BAHÝĽOVÁ, Lenka. Opatření obecné povahy v teorii a praxi. V Praze: C.H. Beck, 2017., s. 91).“
Více našich textů k místní a přechodné úpravě provozu na komunikacích zde.