Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k situaci, kdy obec měla územní plán, který vymezoval zastavitelnou plochu. Nový územní plán ale vymezil jen část pozemků jako zastavitelných a zbytek převedl do územní rezervy. Je třeba předeslat, že tentokrát to obec nevyhrála, takže je jasné, že bylo něco asi hodně špatně, např. to, že obec vůbec nerespektovala již vydaná pravomocná rozhodnutí, ani fakt, že už byla vybudována část potřebné infrastruktury.
NSS: územní plán musí zohledňovat nejaktuálnější stav území
NSS vyslovil jednu docela drsnou myšlenku: „Nejvyšší správní soud s uvedenou argumentací nesouhlasí. Územní plán je jedním z nástrojů územního plánování, jehož úkolem je reflektovat reálný stav v území a zároveň vytvářet předpoklady pro výstavbu a udržitelný rozvoj (viz § 18 a 19 stavebního zákona). Přijetí názoru stěžovatele, že při tvorbě územního plánu postačí vycházet z územně analytických podkladů zpracovaných k určitému dni a k následným změnám v území již nelze přihlížet, by tedy odporovalo smyslu a účelu územního plánování. Jak poznamenal sám stěžovatel, pořízení územního plánu je časově náročné, z čehož lze dovodit, že časový odstup mezi zpracováním návrhu územního plánu (v němž byl návrh zastavitelného území vymezen) a jeho samotným vydáním může činit i několik let…
Sám stavební zákon přitom vychází z toho, že území se neustále vyvíjí a mění se, a proto ukládá pořizovateli povinnost, aby i územně analytické podklady byly průběžně aktualizovány (§ 28 stavebního zákona) a v intervalu čtyř let byla dokonce provedena jejich kompletní aktualizace. Smyslem této úpravy je zajistit, aby pořizovatel při tvorbě územního plánu (jeho změny) průběžně reagoval na změny v území. Nelze proto přijmout přístup, podle něhož by stanovením určitého data pro zpracování územně analytických podkladů zanikala povinnost zohlednit pozdější relevantní skutečnosti, a to až do okamžiku vydání územního plánu.“
NSS to nějak nepromyslel
Zejména poslední větu je rozhodně náročné splnit, protože se může snadno stát, že skutečně od posledního veřejného projednání do doby vydání ÚPD uběhne nějaká ta doba. Jak přesně by ale měly obce v regulaci zohledňovat nová a nová povolení záměrů? To si jaksi neumíme představit, vždycky přece musí existovat nějaký okamžik, kdy se už regulace nezmění, i když vlastník získá nové pravomocné povolení.
Navíc po veřejném projednání už nedochází k žádnému připomínkování, během kterého by vlastníci mohli pořizovatele upozornit na vydaná povolení. Doufejme proto, že NSS to tak úplně nemyslel a dopady svých myšlenek zkrátka jen pořádně nepromyslel. Jinak by totiž obcím nezbylo, než s každou změnou územního plánu vydat i stavební uzávěru, aby nedocházel k tomu, že by vlastníci získali povolení záměru a na základě něj se domáhali toho, aby jim byla zachována dosavadní regulace.
Podle rozsudku NSS čj. 21 As 51/2025 – 44 ze dne 30. 4. 2026.