Krajský soud v Praze potvrdil, že odůvodnění územního plánu, které jsme ve spolupráci s projektantem připravili pro středočeskou obec, bylo kvalitní, obstálo totiž při přezkumu. Opět se ukázalo, že odůvodnění je zkrátka alfou a omegou územního plánu. Navíc byla situace komplikovaná tím, že se jednalo o doplnění bílého místa – soud už jednou stejnou regulaci zrušil právě kvůli nedostatkům důvodů.
Řadu měsíců jsme pomáhali jedné obci s odůvodněním územního plánu, šlo hlavně o jednu problematickou velkou plochu, na které obec nechtěla mít typickou developerskou výstavbu. Měli jsme radost, když naše odůvodnění obstálo u krajského soudu a ještě radši jsme, že nám dal za pravdu i Nejvyšší správní soud. Územní plán si to navíc doopravdy zasloužil, připravili ho totiž naši oblíbení projektanti, kteří si na něm dali záležet.
Ve 27. Povídání sdílíme své zkušenosti s obhajobou územních plánu před soudy. Soudní řízení ve správním soudnictví se příliš nepodobá americkým seriálům z justičního prostředí. Řízení je vedeno z větší části v písemné podobě a zejména na straně samosprávy spíše než na excentrických výstupech záleží na věcném a racionálním vysvětlování toho, proč byla daná regulace zvolena, proč není nepřiměřená apod.
Nejvyšší správní soud opět nepomohl Územnímu plánu Brna. Jednoduše se to nedá, protože tohleto opatření obecné povahy prostě není odůvodněné. Rozsudek neobsahuje nové závěry, až na jeden. Územní rozhodnutí pro infrastrukturu je prý docela důležité a může ovlivnit to, jaký způsob využití bude přiřazen té které ploše.
Nejvyšší správní soud řešil změnu územního plánu Zlína. Dospěl k zajímavému názoru: o zákonnosti vymezení zastavitelné plochy v územním plánu nerozhoduje to, jaké vlastnosti má pozemní komunikace, na kterou má být zastavitelná plocha napojena.
Ve 26. Povídání se věnujeme časté námitce ze strany vlastníků pozemků, kteří říkají: Proč obec zvolila právě minimální velikost pozemku 800 m2 a ne 600 m2? Proč obec stanoví max. zastavitelnost pozemku 60% a ne 80%? apod. Nejprve se věnujeme obecně odůvodnění toho, proč si obec přeje rozvolnit výstavbu, následně pak přejdeme ke konkrétním regulativům. Citujeme z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 66 A 11/2026-83, který uvedl, mj. že “. Po obci nelze žádat, aby matematicky prokázala, že „správná“ hranice je zrovna 600 m2, a ne o něco méně či více…”
Nejvyšší správní soud potvrdil rozsudek krajského soudu, kterým byla zrušena část územního plánu jedné obce. Problém byl, jak jinak, v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí o námitce vlastníka dotčeného pozemku. NSS potvrdil, že v situaci, kdy vlastník popíše několik možných variant řešení, je třeba na všechny pečlivě reagovat.