V 28. Povídání se věnujeme tomu, proč je pro pořizovatele územních plánů důležité rozlišovat mezi pasivními a aktivními vlastníky. Kdo je to “pasivní vlastník” původně definovala rozhodovací praxe správních soudů. Vysvětlujeme, jak se to má s postavením pasivního vlastníka i v situaci, kdy se regulace mění a probíhá opakované projednání návrhu. Nový stavební zákon přinesl § 307 odst. 2, podle kterého pasivní vlastník nemá možnost vůbec se obracet na soud, pokud u daného opatření neproběhla SEA.
Tyto důsledky již potvrdilo kupř. usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 37 A 30/2026-76. Toto ustanovení ale budou soudy ještě muset podrobněji vyložit. Podle našeho názoru nedává smysl nastavit tak zásadní rozdíly v postavení vlastníků jen z toho důvodu, zda se u dané územně plánovací dokumentace dělalo posouzení vlivů na životní prostředí, nebo ne. Myslíme si, že výjimku by měl mít pouze takový vlastník nebo zejm. environmentální spolek, který namítá argumenty ochrany životního prostředí, které se SEA souvisejí. I v případě pasivních vlastníků by územně plánovací dokumentace a územní opatření měly mít odůvodnění, ale to může být obecnější. Pro ilustraci přístupu soudů zmiňujeme rozsudek NSS č.j. 6 As 85/2026.
Povídání č. 28 je dostupné na našem youtube kanálu zde.