Novela stavebního zákona přináší s účinností od ledna 2027 několik problematických novinek. Jednou z nich je možnost odchýlit se od územního plánu. Pokud jde o drobnou úpravu, která skutečně odstraňuje přílišnou tvrdost územního plánu, tak může být výjimka dokonce užitečná. Jedině taková výjimka ale nezasahuje do práv třetích osob. Vše ostatní je potřeba řešit změnou územně plánovací dokumentace.
Velká novela stavebního zákona přináší řadu změn do pořizování územních plánů a jejich změn. Tyto budou účinné od ledna 2027. V dnešním povídání se věnujeme tomu, kdo bude nově pořizovatelem, co to znamená a ve kterých případech obec bude nadále potřebovat pověřeného zastupitele. Poukazujeme na to, že se bude pořizovat nejen v samostatné působnosti obcí, ale pořizovatelem bude (od ledna 2028) také státní orgán – úřad rozvoje území kraje.
V 28. Povídání se věnujeme tomu, proč je pro pořizovatele územních plánů důležité rozlišovat mezi pasivními a aktivními vlastníky. Kdo je to “pasivní vlastník” původně definovala rozhodovací praxe správních soudů. Vysvětlujeme, jak se to má s postavením pasivního vlastníka i v situaci, kdy se regulace mění a probíhá opakované projednání návrhu. Nový stavební zákon přinesl § 307 odst. 2, podle kterého pasivní vlastník nemá možnost vůbec se obracet na soud, pokud u daného opatření neproběhla SEA.
Pokračujeme výkladem ke klíčovým ustanovením velké novely stavebního zákona, která pro územní plánování nabude účinnosti od 1. 1. 2027. V tomto příspěvku se zabýváme tím, kdy bude při pořizování územních plánů nadále potřeba zvolit určeného zastupitele.
Velká novela stavebního zákona, která byla schválena jako sněmovní tisk 67 mimo jiné nově konstituuje, že obec územně plánovací dokumentaci pořizuje v samostatné působnosti (§ 26 zákona). Jak bude ale obec tuto pravomoc při pořizování územních plánů a jejich změn vykonávat? Platí vždy, že obec pořizuje v samostatné působnosti?
Někdy se stává, že se obcím nelíbí, jak se proces územního plánování vyvíjí a rády by si prosadily svoje řešení, jenže pořizovatel se s tím neztotožňuje. Zajímavý spor mezi obcí a létající pořizovatelkou řešil Nejvyšší správní soud.
Včera jsme dostali zajímavý dotaz, který si asi klade nejeden pořizovatel. Týká se totiž toho, jak proboha živého do 30. 6. 2026 správně vydat a následně doručit opatření obecné povahy – změnu územního plánu. Odpověď není vůbec snadná. Sice existuje metodika MMR, ale ta je bohužel podobně zmatená jako samotná právní úprava.
Velmi nepromyšlená a nekvalitně sepsaná novela stavebního zákona, kterou tlačí vláda (a hlavně developeři), přináší razantní změny i pro úředníky – pořizovatele územních plánů. Je naprosto pochopitelné, že mohou mít z velkých změn obavy a pociťovat značnou nejistotu. To platí zejména v situaci, kdy se nezdá, že by se problémem třeba takové MMR nějak zvlášť trápilo a s pořizovateli komunikovalo na rovinu.
Ve třetím Povídání o územním plánování diskutujeme o tom, proč jsou stavební uzávěry výborný prostředek, který může obec využít, aby území ochránila před výstavbou do doby, než bude účinná změna územního plánu. Opět se dostaneme také k projednávané velké novele stavebního zákona, která zavádí možnost podat žalobu proti rozhodnutí rady obce o zamítnutí žádosti o výjimku ze stavební uzávěry. Třetí povídání můžete zhlédnout na našem Youtube kanálu. Naše články k Babišově novele stavebního zákona najdete zde.
Pořizování územních plánů je docela obtížná věc, zapeklité je zejména odůvodňování nové regulace. Kvalita odůvodnění připomínek dotčených vlastníků prakticky rozhoduje o tom, jak to všechno dopadne u soudu. Právě na tom, že si pořizovatelé nedají s odůvodněním práci totiž častokrát pohoří i celkem rozumná územně plánovací dokumentace. Babišova novela přitom navrhuje, aby pořizovateli mohli být lidé, kteří územnímu plánovaní vůbec nerozumí a nemají ani dostatečné vzdělání. Něco takového určitě obcím nepomůže.