Velká novela stavebního zákona známá jako Lex Developer přinesla krom mnoha dalších velmi problematických ustanovení pravidlo, které zcela vyprazdňuje územní plán obce. Jde o nový § 193 odst. 6. Podle něj bude totiž platit, že se soulad záměru s územním plánem bude posuzovat ke dni podání žádosti o povolení záměru, nikoliv ke dni rozhodnutí stavebního úřadu. Znamená to, že v situaci, kdy se obec pokusí změnit špatnou regulaci v územním plánu, stavebník jednoduše zahájí povolovací řízení a „bude mít vystaráno“, změna územního plánu se jej nebude týkat. Myslíme si, že by obce mohly přejít do protiútoku a do územních plánů začít dávat vlastní „protideveloeprská“ přechodná ustanovení.
To, že je novela stavebního zákona psána čistě pro investory, už je veřejně známá věc. Taky proto se tomuto legislativnímu veledílu přezdívá „Lex Developer“. Jedna z nejhorších věcí, pokud jde o územní plánování, je zamýšlená podoba § 193 odst. 6 stavebního zákona. Právě díky ní se totiž stavebníci stanou prakticky „imunní“ vůči jakékoliv snaze obce změnit územní plán.
Poslanecká sněmovna 23. 7. 2026 zaslala senátorům velkou novelu stavebního zákona, které se celkem trefně přezdívá Lex Developer.
V 17. Povídání se vracíme k velké novele stavebního zákona, pro kterou se už v začal používat pojem “Lex developer”. Podle nového § 193 odst. 7 má platit, že stavební úřad posuzuje soulad s územním plánem ke dni podání žádosti; to platí dokonce i v řízení odvolacím, přezkumném a v opakovaném řízení. Tato úprava se snaží “přebít” dosavadní judikaturu správních soudů, podle které se soulad záměru s územním plánem posuzuje ke dni vydání rozhodnutí. Podle našeho názoru tak právo na samosprávu skutečně dostává “na frak”. Smysl pak nedává úprava přechodných ustanovení a je otázkou, zda vůbec bude ještě dávat smysl pořizovat stavební uzávěry…
Velká novela stavebního zákona je šílená v mnoha ohledech a můžeme se jen modlit, že nikdy doopravdy nebude schválená. Jako by už toto nestačilo, ještě se na ní přiživují nejrůznější politikové. Jedním z nich je i Turek a jeho dojemná péče o obce bojující proti akceleračním zónám vymezeným ve Změně č. 2 Územního rozvojového plánu. Protože se éterem šíří nejrůznější rozjásané informace o tom, jak to Turek akceleračním zónám natřel a dal obcím právo veta, cítíme potřebu uvést vše na pravou míru.
Jedna obec přijala nový územní plán, ve kterém dost zkrouhla možnosti výstavby. Na plochách pro bydlení totiž zakotvil za účelem méně intenzivní výstavby koeficient zastavitelnosti tak, že nezastavěná plocha musela tvořit nejméně 60 % výměry pozemku, a dále požadavek na minimální výměru zastavitelného pozemku (1 100 m2). Přes tuto přísnost obec u soudu vyhrála.
Ministerstvo pro místní rozvoj se zřejmě rozhodlo, aspoň jak plyne z médií, že využije novelu stavebního zákona aspoň k nějaké bohulibé činnosti a konečně zařadí výdejní boxy mezi drobné stavby. To by totiž obcím umožnilo je regulovat, pokud by chtěly, a současně by to vůbec umisťování boxů nijak nezatížilo. Drobné stavby se totiž vůbec nijak nepovolují. Přesto, že se jedná o dobrou věc, strhla se v médiích naprosto neuvěřitelná mela, v rámci které každý lže, až se mu od pusy práší.
Docela často se stává, že stavebník potřebuje vést přípojku k vodovodu nebo kanalizaci přes cizí pozemek. Je jasné, že nemůže jen tak „kopnout do země“, ale potřebuje soukromoprávní souhlas k tomu, aby mohl využít majetek jiné osoby. Jinými slovy platí, že sice má právo na to, aby jej vlastník vodovodu nebo kanalizace (nebo jejich správce) umožnil napojit se na tyto sítě, ale už nemusí mít právo na to vést přípojku přes cizí pozemek. Platí to i v situaci, kdy je vlastníkem parcely obec? Podle Nejvyššího soudu to tak být nemusí.
Novela stavebního zákona napsaná developery pro developery a developery prosazovaná a obhajovaná je smutným důkazem toho, kam až může klesnout zákonodárství a „právní“ stát. Zdálo se, že pomyslným dnem byl už styl přípravy původní verze stávajícího stavebního zákona, který sepsali pro Hospodářskou komoru na zakázku advokátní kanceláře. Návrh zákona vznikl zcela mimo standardní postupy a mimo vůli státu a jeho orgánů. Strašlivou původní verzi nového stavebního zákona se podařilo víceméně opravit a v praxi to fungovalo víceméně postaru.
Při uzavírání plánovacích smluv se mohou obce někdy obávat, jestli náhodou nezabředly do hlubokých vod veřejných zakázek. Samosprávám se není co divit, že se střetu plánovací smlouvy s veřejnou zakázkou obávají. Zákony bohužel doposud nevyjasnily, jak se oba instituty k sobě mají. V roce 225 se o to pokusil pozměňovací návrh poslankyně Olšákové, ale nějak to nedopadlo. Teď prakticky totéž řeší Babišova novela stavebního zákona.