Novela stavebního zákona napsaná developery pro developery a developery prosazovaná a obhajovaná je smutným důkazem toho, kam až může klesnout zákonodárství a „právní“ stát. Zdálo se, že pomyslným dnem byl už styl přípravy původní verze stávajícího stavebního zákona, který sepsali pro Hospodářskou komoru na zakázku advokátní kanceláře. Návrh zákona vznikl zcela mimo standardní postupy a mimo vůli státu a jeho orgánů. Strašlivou původní verzi nového stavebního zákona se podařilo víceméně opravit a v praxi to fungovalo víceméně postaru.
Nejvyšší správní soud se zabýval dalším územním plánem, který (zase) v soudním přezkumu neobstál, protože nebyl vůbec odůvodněný. Obci nepomohlo ani to, že tvrdila, že šlo jen o zpřesnění regulace. I takový postup totiž musí podle soudu obec zdůvodnit.
Při uzavírání plánovacích smluv se mohou obce někdy obávat, jestli náhodou nezabředly do hlubokých vod veřejných zakázek. Samosprávám se není co divit, že se střetu plánovací smlouvy s veřejnou zakázkou obávají. Zákony bohužel doposud nevyjasnily, jak se oba instituty k sobě mají. V roce 225 se o to pokusil pozměňovací návrh poslankyně Olšákové, ale nějak to nedopadlo. Teď prakticky totéž řeší Babišova novela stavebního zákona.