Nejvyšší správní soud se zabýval dalším územním plánem, který (zase) v soudním přezkumu neobstál, protože nebyl vůbec odůvodněný. Obci nepomohlo ani to, že tvrdila, že šlo jen o zpřesnění regulace. I takový postup totiž musí podle soudu obec zdůvodnit.
Soud byl na obec přísný
NSS řekl: „Pokud Změnou č. 4 mělo skutečně v návaznosti na aktuální legislativu a judikaturu dojít k pouhému zpřesnění regulativů bez uložení nové povinnosti a omezení stávajících práv dotčených osob, jak nyní tvrdí stěžovatel, měla být tato skutečnost zmíněna v příslušných pasážích odůvodnění opatření obecné povahy, aby bylo i bez znalosti současného vývoje problematiky územního plánování navrhovatelce zcela zřejmé, že se jedná jen o nepodstatnou změnu funkčního využití jejích pozemků, která nikterak nezasahuje do jejích stávajících práv. Uvedeným způsobem však stěžovatel nepostupoval a důvody k úpravě regulativů u dotčené funkční plochy zmínil až v řízeních o žalobě a kasační stížnosti.“
Zajímavostí této kauzy je, že část ÚPD byla zrušena na základě návrhu pasivní vlastnice (tedy té, která nepodala během pořizování námitky). To by už podle § 307 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon skutečně nemělo být možné, na první rozsudky, které to potvrdí, ale stále čekáme (i tato kauza se totiž týkala územního plánu řešeného ještě podle starého stavebního zákona).
Podle rozsudku NSS čj. 4 As 169/2025-26 ze dne 24. 3. 2026.
Více našich textů k územním plánům najdete zde.