Advokátní deník dnes informoval o tom, že Ústavně právní výbor doporučil Senátu zamítnout nový stavební zákon. V návrhu totiž spatřuje nejen tento výbor, ale i Hospodářský výbor řadu závažných problémů.
Nejvyšší správní soud konstatuje nezákonnost jednoho opatření za druhým. Protože dostáváme řadu dotazů, jestli je možné vůči státu nárokovat nějakou újmu za dopady takových opatření (zákaz pohybu a pobytu bez roušek či respirátorů, omezení škol a školek, omezení provozoven, apod.), rozhodli jsme se, že nabídneme zletilým fyzickým osobám společné uplatnění nároku podle zákona č. 82/98 vůči ministerstvu zdravotnictví za dopady těchto opatření. Budeme požadovat omluvu, ale také finanční satisfakci.
Stavebníci si často myslí, že jim obec musí doslova splnit každé přání, protože se jedná o veřejnoprávní korporaci. Očekávají proto, že si přes obecní pozemky mohou např. bez dalšího vést připojení ke kanalizaci nebo napojení na místní komunikaci nebo že jim snad musí udělit právo stavby na svém pozemku. To ale není pravda. Obecně platí, že obce v rámci svého soukromoprávního postavení nemusí žádný takový souhlas udělit. Podmínkou, kterou pro své jednání ale mají, je to, že nesmí nikoho záměrně diskriminovat a jednat svévolně a nehospodárně. Pro všechno musí mít jednoduše dobrý důvod.
Obce se stále potýkají s tím, že nemáme dostatečnou právní úpravu, která by usnadnila obcím uzavírat smlouvy se stavebníky o financování veřejné infrastruktury. Proto se snaží tento nedostatek překlenout například skrze obecně závazné vyhlášky zavádějící poplatek za zhodnocení pozemku možností připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace (dále jen „Poplatek“).
Většina obcí nacházejících se v okolí větších měst se potýká s nedostatečnou kapacitou kanalizace a vodovodu. Není proto divu, že zastupitelé začnou dříve či později uvažovat o tom, že by se stavebníci měli na financování infrastruktury podílet. Jak je tento problém řešen v české legislativě?
V předchozím článku jsme se věnovali regulačním plánům na žádost. Nyní se podíváme na ty z podnětu.
Regulační plány představují velmi podrobnou úpravu toho, jak to má v území vypadat. V některých případech mohou dokonce nahrazovat územní rozhodnutí. Vydávají se jako opatření obecné povahy a proces jejich pořizování se podobá tomu u územního plánu. Právní úpravu regulačních plánů najdeme v zákoně č. 183/2006 Sb., stavební zákon a ve vyhlášce č. 500/2006 Sb.
Územní plány skýtají mnohá úskalí. Jedním z nich je územní rezerva. Nově ji upravuje zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon v § 23b (dříve byla definována v jiném ustanovení). Jedná se o plochu nebo koridor, které jsou vymezené v územně plánovací dokumentaci pro využití, jehož potřebu a plošné nároky je třeba následně prověřit. Nejčastěji jsou územní rezervy vymezovány pro koridory dopravní infrastruktury, kdy územní plány přebírají tyto plánované dopravní stavby ze zásad územního rozvoje.
Místní referenda o územním plánu jsou poměrně častá. Přinášejí s sebou celou řadu komplikací a obcím mohou řádně „zatopit“. Pojďme se proto podívat na to, co má obec udělat, když jí přípravný výbor zašle návrh na konání místního referenda.