Mnohé obce a města zatím netuší, jaké výzvy přinesla plná účinnost nového stavebního zákona od 1. 7. 2024 ve vztahu k uzavírání smluv s developery i běžnými stavebníky. Na některé otázky poskytnou odpověď až soudy, ale praxe se nezastaví a cílem tohoto příspěvku je tak poskytnout doporučení, jak postupovat již nyní.
Místní poplatky za zhodnocení stavebního pozemku stavbou kanalizace nebo vodovodu jsou pro mnohé obce prubířským kamenem vztahu s ministerstvem vnitra. Samosprávy totiž vedou s tímto úřadem setrvalý boj kvůli obecně závazných vyhlášek týkajících se tohoto poplatku. Poslední bitva se odehrála právě v těchto dnech u Ústavního soudu a můžeme předeslat, že obec prohrála zejména proto, že její OZV byla retroaktivní. V nálezu ÚS je řešeno několik podstatných otázek, kterým se věnujeme v našem novém článku.
Nejvyšší správní soud rozhodoval v zajímavé věci – o tom, jestli je možné při povolování výstavby vyžadovat napojení na kanalizaci nebo ne. V brněnském Žebětíně si jeden vlastník chtěl postavit dům a napojit ho na domovní čističku a jímku. Jeho žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby vrtané studny a domovní čističky odpadních vod (dále jen „ČOV“) ale stavební úřad zamítnul, jelikož obdržel závazné stanovisko Magistrátu města Brna, odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství, v němž dotčený orgán vyjádřil nesouhlas s umístěním stavby ČOV.
Krajský soud v Praze rozhodoval zajímavou věc týkající se místního poplatku za zhodnocení stavebního pozemku stavbou vodovodu nebo kanalizace ukládaného obcemi skrze obecně závazné vyhlášky v souladu se zákonem č. 565/1990 Sb., místních poplatcích (dále jen „Poplatek“). Co konkrétně se v řešeném případu stalo?
Zajímavou kauzu v těchto dnech rozhodoval Nejvyšší správní soud. Šlo o možnost vyměření poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace v situaci, kdy k faktickému zhodnocení pozemku došlo dříve, než nabyla účinnosti obecně závazná vyhláška obce zavádějící poplatkovou povinnost.
Otázka: Rozhoduje o tom, že obec nabude do vlastnictví kanalizaci a pozemní komunikace rada nebo zastupitelstvo?
Krajský soud v Plzni řešil v roce 2007 zajímavý problém. Obec Stružná měla vrátit více než 13 a půl milionu z dotace na rozšíření kanalizace a vodovodu. Nové zastupitelstvo se rozhodlo pro poměrně svéráznou obranu. Tvrdilo, že starosta nebyl oprávněn bez zastupitelstva rozhodnout o podání žádostí o dotaci a ve skutečnosti se jednalo o použití prostředků soukromou osobou, která byla ve funkci starosty. Tato osoba by tedy měla sama peníze vrátit.
Krajský soud v Praze řešil zajímavou kauzu spojenou s územním plánem obce Tachlovice. Dotčená vlastnice nesouhlasila s omezením počtu podlaží a bytových jednotek ve dvojdomu, stanovením výměry pozemků pro rodinné domy, požadavkem na minimálně 2 odstavná stání na každou bytovou jednotku do 80 m2 a 3 odstavných stání pro bytové jednotky nad 80 m2 na vlastním pozemku, dále pak požadavkem na určitou výměru zastavěných a zpevněných ploch.
Nejvyšší správní soud koncem ledna rozhodoval o územním plánu středočeských Mnichovic. Pro využití některých pozemků byla stanovena tato podmínka: „Umísťování nových staveb pro bydlení je podmíněno napojením na veřejnou vodovodní a kanalizační síť.“ Krajský soud tuto podmínku zrušil, ale NSS mu za pravdu tentokrát nedal a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proč, o tom si povíme v tomto článku.
V poslední době jsme se setkali v naší advokátní kanceláři s tím, že ministerstvo vnitra postupuje velmi ostře vůči obcím, které si dovolí vydat obecně závaznou vyhlášku – konkrétně stanovení místního poplatku za zhodnocení stavebního pozemku stavbou vodovodu nebo kanalizace a při stanovení tzv. místního koeficientu u daně z nemovitosti. Reakce ministerských úředníků jsou do té míry neadekvátní, že by se měly tyto záležitosti dostat k Ústavnímu soudu, aby bylo vyjasněno, co si úřad smí a nesmí vůči samosprávám dovolit.