Referenda o větrných elektrárnách patrně ve své „popularitě“ časem nahradí ta o hernách a automatech. Občané totiž nějak odmítají pochopit, že v jejich zájmu, aby si za humny nechali postavit farmu obřích větrníků. Jedním z posledních „všelidových“ hlasování o větrných elektrárnách bylo to, které se konalo v polovině května a letošního roku v obci Stará Červená Voda. Občané dali větrníkům jasnou stopku. To samozřejmě neznamená, že by bylo jisté, že v katastru obce nevyrostou, ale je to jeden z kroků, který by měly učinit všechny samosprávy, které zajímá, co si jejich občané myslí.
Otázka: Kdo bude řešit spory z plánovací smlouvy podle nového stavebního zákona?
Otázka: Může se obec zavázat ve smlouvě s investorem ke změně územního plánu?
Otázka: Hrozí obci, že bude platit náhrady investorům, když jsme měli v územním plánu podmínku pořízení územní studie a nestihlo se zadat ji do evidence územně plánovací činnosti dřív než za 4 roky od účinnosti územního plánu?
Jedna obec v Moravskoslezském kraji má příznačný název pro spor o vyhlášení referenda – Sudice. Právě zde se podle rozsudku krajského soudu bude na podzim 2022 konat hlasování občanů o jednoduché otázce: „Větrné elektrárny v katastru obce? Ano – Ne?“ Kupodivu právě o ni byl největší spor. Obec se totiž snažila přesvědčit soud, že bylo správné, když referendum nevyhlásila, protože otázka je neurčitá a navíc otázkou ani není, protože neobsahuje sloveso. Vedle toho prý nebylo sousloví „větrná elektrárna“ dost srozumitelné, protože se tím mohou myslet malé i velké obnovitelné zdroje využívající energii větru.
Tlak na rozšiřování tzv. obnovitelných zdrojů energií nepochybně kvůli mnoha různým příčinám poroste. Větrné elektrárny ovšem neznamenají pouze světlé zítřky a elektřinu „zdarma“, ale pro svoje okolí přinášejí také řadu problémů. Proto se nelze divit obcím ani jejich obyvatelům, že se s větrníky za humny nehodlají smířit a bojují proti nim všemi možnými prostředky. Co mohou reálně udělat?
Krajský soud v Praze nám dal opět za pravdu při obhajobě územního plánu jedné středočeské obce. Navrhovatelé se domáhali zrušení části opatření obecné povahy, protože nesouhlasili s vymezením koridoru lokálního biocentra přes své pozemky. Klíčovou informací je, že v průběhu řízení o návrhu územního plánu vlastníci nejdříve podali námitku jen proti vedení vysokorychlostního koridoru.
V obci Louňovice nesouhlasili vlastníci s tím, že byl jejich pozemek zahrnut do nezastavitelných ploch a s dále s tím, že na něm byl vymezen pás krajinné zeleně spolu s interakčním prvkem územního systému ekologické stability a koridor pro cyklostezku. O návrhu rozhodoval Krajský soud v Praze, který mu částečně vyhověl.
U Nejvyššího správního soudu byl zajímavý případ. Územní plán obce Jenštejn se snažil zamezit nežádoucí výstavbě v ploše bývalého JZD a stanovil, že do budoucna půjde o plochu přestavby, přičemž vlastníci budou při jejím využití limitováni mj. poměrně přísným koeficientem zástavby. Nikdo se asi nediví tomu, že územní plán obce, která se nachází v blízkosti Prahy, a tudíž na jejím území by rád stavěl kde kdo, skončil u soudu. Územní plán ale obstál jak u krajského, tak u zmíněného Nejvyššího správního soudu. Proč? Tajemství se skrývalo, jak jinak, v dobrém odůvodnění, které je v právním státě alfou i omegou každého opatření obecné povahy.
S potěšením oznamujeme, že nám brzy vyjde nová kniha shrnující naše několikaleté zkušenosti nejen s územním plánováním, ale zejména s náhradami škod investorům za změny v území. Věříme, že starostkám, starostům i všem zastupitelům pomůže při jejich nelehké práci.