Nejvyšší správní soud řešil otázka možnosti zahrnutí hraničního pozemku do zastavěného území nového územního plánu obce na základě splnění požadavku obklopení dalšími pozemky zastavěného území dle § 58 odst. 2 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“). V souvislosti s tím se NSS věnoval otázce, zda lze pro splnění této podmínky zohledňovat pozemky nacházející se ve dvou odlišných obcích.
Nejvyšší správní soud řešil zase územní plán Brna. Ačkoliv se Brno bránilo tím, že přece nemuselo reagovat na námitky nějak konkrétně, NSS si to nemyslel a potvrdil, že i na velká města se vztahují stejná pravidla jako na malé obce.
Nejvyšší správní soud se zabýval zajímavou kauzou – vymezení koridoru pro VRT v zásadách územního rozvoje. NSS poměrně překvapivě rozsudek krajského soudu zrušil.
Dnes jsme vyhráli spor o územní plán před Krajským soudem v Brně. Soud se vyjádřil k problematickému rozsudku NSS z června 2026, který ve stručnosti říká, že opakované veřejné projednání územního plánu konané po 1. 7. 2024 znamená nutnost dokončit proces podle nového stavebního zákona. Naštěstí to vypadá, že se nic nejí tak horké, jak se to uvaří, a že to platí i pro judikaturu.
Nejvyšší správní soud se zabýval stížností jednoho investora, který chtěl stavět obchodní centrum. Změna územního plánu mu to ale znemožnila. Investor se bránil mj. tím, že změna byla nepřiměřená, protože už měl územní souhlas na vodovodní přípojku. NSS ale řekl, že to není důležité.
Nejvyšší správní soud řešil případ územního plánu obce, která změnila pozemky z ploch smíšených obytných na plochy veřejných prostranství. To vše učinila na podkladu registrované územní studie.
Nejvyšší správní soud potvrdil, že bylo správné, když krajský soud zrušil stavební uzávěru jedné jihomoravské obce, protože se ve skutečnosti neměnila regulace v územním plánu, jen se zpřesňovala, a stavební uzávěra tedy nebyla nezbytná.
Nejvyšší správní soud se opět vyjadřoval k tomu, jak se posuzuje soulad záměru s okolním zástavbou, a to v případě jednoho nespokojeného souseda, kterému vadilo, že má být nový rodinný dům postaven kolmo k jeho nemovitosti. NSS řekl, že když územní plán nemá žádné specifické požadavky, musí se stavební úřad dívat na širší okolí záměru a ne jen ne nejbližší sousedy.
Jedna obec na severní Moravě vyňala určitý pozemek ze zastavěného území a v důsledku toho měla vlastnice ze své parcely namísto plochy smíšené obytné jen plochu přírodní. U soudu vlastnice uspěla, část územně plánovací dokumentace byla zrušena. Důvodem bylo, jako tradičně, chybějící odůvodnění. Chyba to musela být velká, protože navrhovatelka byla během procesu pořizování pasivní, což značně snížilo její šance na soudní přezkum.
Nejvyšší správní soud řešil případ vlastníka nespokojeného s tím, že územní plán jedné obce převzal koridor ze zásad územního rozvoje.