Nejvyšší správní soud řešil další z opatření obecné povahy, kterými obce stanovují místní koeficient k dani z nemovitostí. Tentokrát se bránil Lidl, který sice byl při pořizování OOP pasivní, ale středočeská obec vážně pochybila, a tak NSS opatření zrušil. Ponaučení je totožné jako u územních plánů: obce si musí regulaci promyslet, nediskriminovat a dostatečně nová pravidla odůvodnit.
Nejvyšší správní soud opět potvrdil, že je hodně přísný na tzv. pasivní vlastníky, tedy na ty, kdo se o svoje nemovitosti dostatečně nestarají a nezajímají se o připravované stavební uzávěry. NSS si zjevně myslí, že vlastníci, kteří se dobrovolně vzdají péče o svoje pozemky nebo stavby, si za problémy mohou sami (a má pravdu).
Nejvyšší správní soud řešil případ investora, který chtěl stavět výkrmnu drůbeže, ale žádost o povolení záměru podal pozdě a než stavební úřad rozhodl, došlo ke změně územního plánu, která už záměr neumožňovala. Důležité je zdůraznit, že v procesu pořizování územně plánovací dokumentace byl investor naprosto pasivní a svoje zájmy nijak nehájil. Soudy mu proto vůbec nijak nepomohly.
Dnes si v naší advokátní kanceláři dáme na oslavu znojemské pivo Old Cock, protože slavíme velký úspěch – podařilo se nám ve prospěch našich klientů po složité bitvě zrušit část Územního plánu města Brna, která se týká výstavby u Lužánek. Jsme na naši práci náležitě hrdí a doufáme, že se z toho brněnští plánovači a pořizovatelé poučí – i pro ně totiž platí stejně jako pro malé obce povinnost územní plán pořádně odůvodnit.
Nejvyšší správní soud se v rámci tzv. incidenčního přezkumu vyjadřoval k jednomu územnímu plánu, který si jako podmínku výstavby dal napojení se na kanalizaci. Pán, který chtěl na pozemku stavět, se svou kasační stížností proti popsané regulaci neuspěl.
Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s ministerstvem životního prostředí vydaly metodiku, ve které tvrdí, že pokud obec nechce v územním plánu OZE, musí je skutečně výslovně vyloučit. Jinými slovy musí být v územním plánu napsáno, že konkrétně OZE jsou nepřípustné. Kdyby naopak v územním plánu byl pouze výčet toho, co je přípustné a vše ostatní by bylo označeno za nepřípustné, údajně to nestačí. NSS s tím ale nesouhlasí a má pravdu.
Nejvyšší správní soud se opět zabýval přezkumem územně plánovací dokumentace. Tentokrát šlo o rozpor mezi grafickou (přesněji šlo o pouhé schéma!) a textovou částí územního plánu, který je zásadně nepřípustný. NSS vysvětlil celkem obsáhle, proč. Současně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, protože tento soud věc špatně zhodnotil a bude se případu muset věnovat znovu.
Nejvyšší správní soud řešil další z nekonečné série uplakaných stížností pasivních vlastníků, že se jim v územním plánu změnilo využití pozemku a že nemůžou stavět. Protože má NSS asi podobných výlevů těch, kdo se o svůj majetek včas vůbec nestarají, asi plné zuby, jsou už rozsudky docela tvrdé.
Nejvyšší správní soud se zabýval sporem, ve kterém osoba zúčastněná na řízení o návrhu na zrušení části územního plánu nesouhlasila s tím, že soud zrušil regulaci v ploše pouze ve vztahu k pozemku navrhovatelky a domáhala se, aby i vůči jejím pozemkům byla regulace zrušena. NSS ale potvrdil, že takový postup není možný a že si každý vlastník má podat svůj vlastní návrh, když chce územní plán přezkoumat. Ještě že tak, protože osoby zúčastněné tu a tam mají podobné zcestné nápady a zcela zbytečně se s obcemi soudí.
V jedné obci neměli územní plán, a tak když pořizovali nový, řekli si, že na některých pozemcích, na kterých nestojí žádné stavby a využívají se víceméně jako zahrady, výstavbu ani do budoucna nedovolí. Soud ale regulaci zrušil, protože nepřiměřeně zasahovala do vlastnického práva. Důvodem byl fakt, že původně byly pozemky zahrnuty do zastavěného území vymezeného zvláštním postupem, tj. se na nich mohl stavět třeba rodinný dům. Územní plán je sice nechal v zastavěném území, ale udělal z nich zeleň. A to byl problém.