Po celé ČR musí být docela dost černých staveb a dost z nich přežívá celá desetiletí, ale nakonec v některých případech přeci jen „spadne klec“ a stavební úřad nařídí odstranění stavby. Jedním takovým případem, konkrétně maringotkou umístěnou v nezastavěném území, se zabývaly Krajský soud v Brně a následně i Nejvyšší správní soud.
Nejvyšší správní soud opět řešil územní plán, tentokrát šlo o obec z Libereckého kraje. Jeden vlastník nebyl spokojen s tím, že namísto původně uvažované plochy smíšené obytné výsledné opatření obecné povahy jeho pozemku přiřklo způsob využití zemědělské všeobecné. Krajský soud i NSS vlastníkovy nároky neuznaly. Důvodem ve zkratce bylo stanovisko orgánu ZPF.
Mnohé obce bojují s tím, že si nejrůznější „vykukové“ načerno přestaví administrativní budovy nebo rodinné domy na ubytovny. Jejich obyvatelé pak obtěžují široké okolí a jen těžko se s tím něco dělá. Existují ale úřady, které takové nelegální úpravy nařídí odstranit a soudy je v tom podrží, jako třeba ten v Ústeckém kraji.
Krajský soud v Ústí nad Labem se vyjadřoval k tomu, jak by mělo být v územním plánu odůvodněno určení ploch k vyvlastnění, i když byl vlastník v procesu územního plánování pasivní.
Obce, které se snaží omezit rozsah zastavitelných ploch v územním plánu a některé dříve vymezené pozemky vrátit do nezastavěného území čelí jednomu úskalí – diskriminaci. To, že jde o častý kámen úrazu, potvrzuje další rozsudek NSS, který kvůli nerovnému zacházení s vlastníky pozemků zrušil část dalšího územního plánu.
NSS se zabýval tím (při přezkumu zásad územního rozvoje), zda je nutno zpracovat plán systému ekologické stability jakožto podklad pro vymezení ÚSES v územně plánovací dokumentaci.
Nejvyšší správní soud se zabýval kasační stížností obce Branov, která brojila proti vymezení Národního parku Křivoklátsko. V rozsudku je několik bezesporu zajímavých částí, které jsou použitelné i v jiných kauzách, kde se s ochranou životního prostředí střetávají zájmy ekonomické. Níže v tomto textu citujeme k jednotlivým kapitolám rozsudku to nejdůležitější. Tyto závěry se budou hodit třeba pro odůvodňování územních plánů.
Nejvyšší správní soud opět vlastníkům pozemků vzkázal, že nemají žádné právo na to, aby si určovali, jak má vypadat územní plán.
Nejvyšší správní soud řešil spor o územní plán, který umožňoval výstavbu hřiště nedaleko obytné zástavby. Jedna obyvatelka se v důsledku toho obávala, že v lokalitě dojde k nárůstu hluku. NSS jí vzkázal, že se má bránit v rámci povolení záměru, neb územní plán je jen plán a v podstatě nic z něj neplyne. Je to trošku zvláštní argumentace, protože, dovedeno do důsledku, by se proti územnímu plánu v podstatě nemohl bránit nikdo.
Nejvyšší správní soud se opět zabýval tím, jestli existuje nebo neexistuje jedna veřejně přístupná účelová komunikace. Tentokrát musel zkoumat, zda je dána tzv. nutná komunikační potřeba, resp. existence tzv. alternativní cesty.