Majitelé rodinného domu nesouhlasili s tím, že byl při aktualizaci zásady územního rozvoje (AZÚR) vymezen přes jejich rodinný dům se zahradou koridor pro dvojité elektrické vedení 400 kV. Krajský soud se ale jejich „žalobou“ prakticky nezabýval, protože byli pasivní během pořizování zásad.
Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci tzv. incidenčního přezkumu územního plánu města Zlína. Jedna vlastnice chtěla přestavět rodinný dům, v čemž jí bránily regulativy požadujícího respektovat podmínky ochrany kulturních a architektonických hodnot a regulativy nepřipouštějící výstavbu nových objektů pro bydlení v zahradách a mezi zahradami stávajících rodinných domů a vil.
Nejvyšší správní soud řešil případ územního plánu jedné obce v Jihomoravském kraji. Územní plán vymezoval koridor pro silnici I/43 a odpůrci tohoto řešení tvrdili, že SEA nebyla dostatečně podrobná, v podstatě jen zopakovala závěry vyhodnocení Zásad územního rozvoje JMK. Krajský soud jim dal za pravdu a část územního plánu zrušil, ale NSS s tím nesouhlasil.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o osudu územního plánu, který omezil výměru staveb pro rekreaci na pouhých 12 m2. Územní plán neobstál, neboť podle NSS tak malá plocha k odpočinku nepostačuje.
Nejvyšší správní soud se už zase zabýval sporem o to, jestli existuje nebo neexistuje veřejně přístupná účelová komunikace. V tomto konkrétním rozsudku celkem pěkně popsal, jak přemýšlel, což může být užitečné i pro obce. Pojďme se na myšlenkové pochody NSS podívat blíže.
NSS se zabýval kasační stížnosti ekologického spolku ve věci realizace dálničních stavebních objektů. Podstatou věci bylo zejm. to, že odvolací orgán rozhodoval v době, kdy již skončila platnost závazného stanoviska orgánu na ochranu povrchových vod. NSS rozhodoval ve věci již podruhé, v předchozím případě rozhodnutí krajského soudu zrušil.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o jedné z úprav starého územního plánu města Brna. To, co řekl k samotné úpravě, není příliš důležité, protože praxi pokoutného přepisování směrné části v Brně s novým územním plánem už odzvonilo. Zajímavé jsou ale některé závěry ke vztahu regulačního plánu a územního plánu.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o osudu územního plánu jedné malé obce, která stanovila přísnější pravidla pro ochranu nezastavěného území než stavební zákon.
Nejvyšší správní soud zařadil do své sbírky zajímavý rozsudek týkající se systémové podjatosti, což je strašák řady obcí. Tentokrát se vyjadřoval k tomu, kdy jsou podjatí i úředníci z dotčených orgánů a jak se dají zhojit vady „podjatých“ závazných stanovisek.
Nejvyšší správní soud se v nedávném rozsudku zabýval přezkumem opatření, které stanovilo místní úpravu provozu na pozemní komunikaci most Barikádníků, V Holešovičkách, Povltavská, Nová Povltavská v podobě dopravního značení a zařízení. Opatření napadal dotčený vlastník a spolek. Městský soud návrh zamítnul, ale NSS jeho rozsudek změnil a návrhu sám vyhověl.