Jeden investor chtěl v Pardubicích stavět bytový dům. Čáru přes rozpočet mu ale udělalo negativní stanovisko orgánu územního plánování, které bylo navíc potvrzeno závazným stanoviskem nadřízeného orgánu. Krajský soud se domníval, že byla závazná stanoviska v pořádku a k témuž závěru dospěl Nejvyšší správní soud. Proč? Protože je třeba, aby stavebník dodržel veškeré podmínky obsažené v územním plánu.
Obce často mají v územních plánech obecnou regulaci pro zastavěné území, která nabádá investory, aby stavěli v souladu s charakterem zástavby a podobně, aniž by byla nastavena podrobnější pravidla. S takovými nekonkrétními požadavky pak bojují úřady územního plánování (nebo jim v některých případech samozřejmě vyhovují) při povolování sporných záměrů.
Nejvyšší správní soud řešil otázky související se závazným stanoviskem orgánu územního plánování, proti kterému jedna stěžovatelka namítala, že bylo neodůvodněné, nesrozumitelné a vnitřně rozporné.
Nejvyšší správní soud dnes rozhodoval zajímavou otázku – jaká je povaha souhlasu vydávaného Policií ČR podle § 29 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. V tomto ustanovení, které se týká pevných překážek na pozemních komunikacích, se říká: Pevnou překážku lze umístit na pozemní komunikaci pouze na základě povolení silničního správního úřadu vydaného po projednání s vlastníkem dotčené pozemní komunikace a se souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici, v ostatních případech se souhlasem Policie České republiky. Povolení lze vydat pouze za předpokladu, že nebude ohrožena bezpečnost a plynulost silničního provozu a že žadatel o vydání povolení zajistí na svůj náklad všechna potřebná opatření.
Nejvyšší správní soud řešil otázku účastenství spolku, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, v územním řízení podle stavebního zákona. Zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze se zajímavým odůvodněním.
Naši klienti nesouhlasili s vybudováním parkoviště ve vnitrobloku stávající zástavby, v těsné blízkosti jejich rodinných domů. Vadilo jim, že by byli obtěžováni hlukem a celkově měli za to, že do daného prostoru parkoviště nepatří. Proto jsme připravili podnět k přezkumu stanoviska orgánu územního plánování, podle kterého byla výstavba parkoviště a další infrastruktury z hlediska územního plánu přípustná. Krajský úřad stanovisko změnil tak, že výstavbě přípustná není.
U Nejvyššího správního soudu dnes uspěli vlastníci bytů z Prahy, kteří nesouhlasili s rozsáhlou výstavbou v těsné blízkosti jejich domovů. Městský soud v raze jim nepomohl, ale NSS jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud dostal možnost vyjádřit se k posuzování charakteru zástavby, když rozhodoval o kasační stížnosti Krajského úřadu Středočeského kraje proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tím bylo zrušeno společné rozhodnutí, jehož podkladem bylo problematické závazné stanovisko úřadu územního plánování, které dostatečně neposoudilo charakter zástavby a území.
Nejvyšší správní soud dnes řešil důležitou otázku: šlo o to, zda se koeficient využití (zastavění) pozemku uplatní vůči souboru pozemků dotčených jedním stavebním záměrem, nebo je třeba jej vztáhnout na každý pozemek zvlášť. S podobným problémem jsme se setkali u několika našich klientů. Co k tomu soudci NSS řekli?
Nejvyšší správní soud rozhodoval o tom, jak nahlížet na souhlas vydaný podle zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon.